Konečně zase doma!

     Bylo to krásné strávit Vánoce, Silvestr, Nový rok a dni okolo zase doma v Česku, s dětmi, ženou, rodinou, dopřávat si českou sváteční kuchyni, porci pohádek v televizi. Nádherných 14 dní dovolené.

foto : autor

     Pravda, jako takovou rušivou kulisu jsem mohl vnímat všechny ty tanečky okolo nastávající přímé volby prezidenta nového anebo ohlasy novoroční amnestie prezidenta dosluhujícího, ale jakkoli se i k takovým tématům jindy občas vyjadřuji (laskaví čtenáři mých blogů mohou potvrdit), v těchto dnech jsem si kazit privátní rodinnou náladu zhovadilostmi mocných ani "mocných" nenechal.

     Jen jsem si užíval blízkosti mých drahých, vstřebával atmosféru i nečekané novinky, řídil auto s volantem na normální straně po normální půlce silnice, vychutnával si možnost bavit se s lidmi, kteří mi rozumějí a já jim, prostě byl doma.

     Ale každá dovolená má svůj konec a i mně v sobotu nezbylo než vyrazit nazpátek do mého druhého domova, na severozápad Anglie. Tahle moje návštěva Česka byla vyjímečná tím, že poprvé jsem použil autobus. Z mnoha důvodů, kvůli množství zavazadel, úspoře peněz a hlavně proto, že jsem měl možnost být v Česku (auto)mobilní bez toho, abych si musel přivézt auto svoje.

     Cesta zpátky na Ostrovy probíhala očekávaně až do Doveru. Tam si bohužel britští celníci vybrali zrovna náš autobus, aby si na něm vyzkoušeli rozborku a sborku. Trvalo jim to asi tři hodiny, nenašli nic, přestože jsem se celou dobu klepal, že ty dva pytlíky instantních knedlíků v mém kufru se jim budou zdát podezřelé.

     Horší ovšem bylo, že jsem tím pádem o 4 minuty zmeškal přípoj v Londýně. Počítal jsem s tím, jen jsme Dover opustili a domluvil se s palubním stewardem, že posun jízdenky do Manchesteru vyřídí s anglickým spoludopravcem jejich kancelář na londýnské Victoria Station. To se mi zdálo logické, u české společnosti jsem také obě jízdenky platil a na té anglické bylo jasně uvedeno, že veškeré změny musí provádět prodávající agent, nikoli sám cestující. Byl jsem opravdu rád, že palubní steward nezklamal můj dojem z dosavadní cesty, že je opravdovým profesionálem a firma Student Agency, že je českou dopravní špičkou.

     Palubní steward si svůj vysoký kredit udržel i po "přistání" v Londýně, "pozemní" personál v kanceláři firmy bohužel ne. Změnu spoje anglického dopravce změnit nemohou (přestože pracovnice za přepážkou hovoří česky, překládám si jako nechtějí, neumějí), ale řešení nabízí originální: mám si za své koupit u Angličanů jízdenku novou a v pražské kanceláři zpětně nárokovat reklamaci na náhradu škody způsobenou zpožděním spoje z Prahy! Pracovnice jen projevuje obavu zda umím dost dobře anglicky na to abych si dokázal novou jízdenku koupit. Předpokládám, že kdybych to neuměl, pomohla by mi za mírný poplatek nalézt vhodný rychlokurz místního jazyka...

     Žiji v Anglii už sedm let a tak vážně nemám náladu na podobné řešení problému, který mi někdo jiný způsobil a (jak se brzy ukáže) správně odhaduji, že nejlepší bude si poradit sám a spolehnout se na vstřícnost Angličanů k zákazníkovi všeho druhu. Už i tak jsem ztratil času dost. Příjemná dáma v kanceláři National Express mne sice upozorní na zvýrazněnou větu na jízdence o tom, kdo má změny zařizovat, ale po vysvětlení situace okamžitě, bez problémů a s úsměvem vyhoví. Jen se ale omluví, že bohužel ani na nejbližší, ani na další a dokonce ani na následující spoj mým směrem už volná místa nejsou (neděle odpoledne) a tak mne čekají další 3 hodiny čekání.

      Co naděláte, dal jsem si výborné capuccino (viz foto v perexu) a rozevřel zbytek českých novin na cestu. A přečetl si mimo jiné, že v loňském roce kancelář pojistitelů (ČKP) obeslala mylně na 44 tisíc občanů, aby doplatili zákonné pojištění za auta, která ve skutečnosti vůbec nevlastnili. Samozřejmě si úředníci nezapomněli připočítat penále ve výši 130 Kč za každý den prodlení (!). A mluvčí téhle kvazistátní organizace úplně klidně říká, že když oslovený občan prokáže, že automobil v dané době nevlastnil, dál jej pronásledovat nebudou, ani exekutorovi jej nepředhodí. To je přesně ono. To je podle mne přesně to, co Česko a jeho obyvatele dusí. Přesně tohle může za každou tu blbou náladu. Stát anebo jím pověřené organizace něco chtějí po občanovi (který si je platí), přitom klidně udělají chybu, ale občane, problém máš kvůli nám ty, tak dokazuj! A stejnou kulturu řešení problémů, jak jsem právě zjistil, si rychle osvojují i některé organizace soukromé. My jsme Ti způsobili problém, je nám to moc líto, ale řešení je na Tobě, náš vážený zákazníku. To jsou ty chvíle, kdy jsem docela rád, že jsem za Kanálem.

       Ale jsou i chvíle, kdy zas tak moc rád nejsem. Konečně jsme vyrazili z Victoria Station, ale hned v centru Londýna nás zdržela jakási muslimská slavnost/demonstrace/průvod, nevím přesně, ale mezi těmi tísíci lidí, kteří spolehlivě zablokovali dopravu jsem zahlédl cosi na způsob alegorických vozů, mávátek a dokonce nádherně vyšňořené živé koně. A tak když spolucestující kritizovali nahlas místo a čas téhle veselice, přispěl jsem i já se svojí troškou do mlýna a podotkl, že jde nejspíš o oslavu Tří králů, když je toho 6. ledna a že u nás to slavíme též. No, odpovědí mi bylo chvilku ticho, pak dva tři  nevraživé vousaté pohledy a některé hlavy v okolí mé sedačky rozhořčeně vrtěly burkami ještě pěkných pár kilometrů. Už jsem dál nic neříkal, samozřejmě, jak bych jim také mohl vysvětlovat, že u nás v Česku stále ještě vyznáváme svobodu humoru padni komu padni. A slouží našemu prostředí ke cti, že po pouhých dvou týdnech strávených tam mne tenhle virus zase neomylně nakazil. S ohledem na okolnosti jsem se ale raději v duchu znovu zařadil a slíbil si, že odteď jsem opět načas poslušný multikulti sterilní poddaný HM, který nikdy nepopudí žadnou majoritní menšinu či minoritní většinu.   

      A tak jsem raději zbytek cesty mlčel. Až teprve když jsem doma odemkl a uviděl tu spoušť, nahlas jsem zaklel. A pak také mluvil, když jsem vloupání hlásil na 999. V jedenáct večer se mnou sepsali protokol, ve dvě ráno skončil práci forenzní tým... Mají toho hodně a bez ironie - všechna čest jejich práci. Tak už jen vysprchovat se a jít spát. Na zítra si musím vzít volno, uklidit dům, vyluxovat ten daktyloskopický prášek a zařídit výměnu zadních dveří.

     No jo, konečně zase doma. Vítejte v roce 2013.