Letmý průlet historií pop music (v mém podání).

Začalo to výběrem, jenž přivezl mému otci (hard core stoupenec Moravanky!!!) soused kamioňák a tím jsem poznal Slade. „Hnusné hula hula,“ zhodnotila matka s babičkou.

Poté nastoupili (díky babičce německého původu) Puhdys - desky dostupné, texty srozumitelné, písničky jako Alt wie ein Baum nebo Lebenszeit velmi dobré. To už bylo jen „hula hula“.

Následovala britská expanze - Beatles (dost pozdě, ale o to vehementněji), následovaní Electric Light Orchestra, Dire Straits a Asia. Vzápětí se na druhé místo posunuli Pink Floyd a snaha o mých miláčcích zjistit co nejvíc. Otec, matka a babička mě zatratily.

Po krátkém folkovém intermezzu jsem zjistil, že jsem stejný jako moji předkové. Ne že bych odmítal novinky, ale uvědomil jsem si, že kariéry oblíbenců byly natolik zajímavé, že mě vedly nejen k jejich zásadnímu zkoumání a později díky knižní úchylce i vytváření knih, ale že v nich stále nacházím něco nového, čím déle je poslouchám. A naučil jsem se nevnucovat. Kdo má své miláčky, ať jsou sebepochybní, na to nejčastěji reaguje: „Ti tvoji pitomci taky nikdy nic nedokázali...“

Na závěr - neodmítám nic, ale důležitý není ani zjev nebo excesy, ale myšlenka, melodie, text a ono něco víc. Pro mě interpreti, hudlající půl hodiny jeden tón, jedno slovo nebo akord a využívající pochybné pozornosti za stěnou vulgarit a senzací za každou cenu, nemají význam ani smysl, i když se holedbají, že důležitý je nápad. Takže jdu dopsat 32. kapitolu historie Pink Floyd a připomenu si, jak šel život podél Telegraph Road. A samozřejmě nezapomenu, že Julie už tu dávno nebydlí. V pořadí Dire Straits a E.L.O.

V tomto směru se - kur... naštěstí příliš mnoho nezlomilo...

k tem Dire Straits bych jenom dodal, ze Telegraph Road je samozrejme hodne vzadu za Sultans a samozrejme Tunnel of Love.

Mám široký záběr, to víš.

Od Queen a dalšího rocku až k rapu.:-))

Ale Kabáti jsou stálice.

Jo, tak Kabáty můžu. Pak třeba Stouny, Metallicu, Nightwish a jim podobné. 😺

Já jsem asi trochu divný, nemám oblíbené žánry, ani kapely. Mám oblíbené skladby a to od country po klasiku.

Vašek

Mám to stejně. Často ani nevím, kdo to zpívá

Já to mám rozděleny. V přehrávači to, na čem jsem vyrůstal, tedy 70ky, 80ky, nejnovější je asi 20 let starý, v autě hit rádio co hraje muziku pro mlady

Já si to pamatuji naprosto přesně.

Poprvé se to zlomilo v roce 1984, kdy jsem slyšel album Love At First Sting od Scorpions a stala se z nich má celoživotní hudební láska.

Podruhé se to zlomilo o pár měsíců později, když mi bratranec u sebe doma pustil Master Of Puppets od Metallicy.

Od té doby se mě to drží a nepustí.

jo, mas pravdu