Kdy se to změnilo?

Měl jsem takové pěkné téma na blog, jak jsem si šel pro prášky proti smrti do lékárny a kolik to stálo... A pak mi na Blaníku zahráli Kabáti...

Je mi plusminus šedesát. Moje maminka poslouchá dechovku, což dělala, co ji znám. Můj táta mi v dospívání dával za hudební vzory interprety Starců na chmelu, nic proti nim, ale jak je to možné, že moje generace, a jak se potkáváme na srazech 20,30,40 plus tak to vim, pořád poslouchá nejen to co bylo předtím, ale i to, má ráda generace mojích dětí?

Když bylo dceři sotva 15, měla na zdi plakát Pink, a já tu holku anglickou poslouchám stejně rád jako ona. A můj kluk, kterýmu je dneska mnohem víc, než bylo mně, když jsem ho zplodil, si dává na cestu do auta Katapulty, Elány nebo Olympiky.

Možná byla ta muzika dřív lepší. Ale to bych nechtěl, říkat že všechno bylo dřív lepší.... A ani si myslet, že veškeré krásné rýmy a melodie už objevila moje generace.

Každopádně jsem si se synem užil koncert staré dobré Lucky a s mojí mladou paní Kabáty, a to se počítá.