Jelení vývar

Letošní velikonoce jsou fakt jiné. Duchovně možná hlubší, vzkříšení a naděje dostávají po zásluze nová vnímání, ale ten folklor okolo nám chybí, to jistě.

"Ahoj dědo, pojď dál."

Vstoupil jsem, také pozdravil, opatrně sejmul roušku a odebral se do koupelny. Teprve po dezinfekci se  konverzace mohla rozvinout plně.

"Máš hlad, dáš si hned s náma, vid?"

Co bych si nedal, ale: "Co to tady....voní, co vaříš dobrého?", nebyla to úplně vůně, ale připomnělo mi to něco krásného z dětství, jen jsem hned nevěděl, co.

"Jo, voní", zasmála se snacha, "no jako každej letos na Velikonoce,  jelení vývar."

Nechtěl jsem vypadat jako blbec, zprávy o koronakrizi sleduji zodpovědně, pravidelně a teď mi asi něco důležitého uniklo: "Zvěřinu jsem dlouho neměl, to si dám rád."

Usmála se znovu, nandali mi, pojedli jsme, ale já jsem ve vynikající velikonoční nádivce avizované jelení nějak nemohl a nemohl najít. Vrtalo mi to kebulí až do chvíle, kdy jsem si do kuchyně došel dolít pivo. Na sporáku hrnec s rouškami a vedle krabička s jelenem na obalu.

Pohodové velikonoce, ať už pečlivě vyvařujete či ne.