Holub je pryč...

... a vrabec je teď ještě menší. Anebo je pro britské konzervativce nějaké lepší zhodnocení předčasných voleb?

     Teta Kateřina by nyní jistě měla žně. Takových přísloví by se našlo, že by přehradily kanál La Manche. Angličané by jistě namítli, že je to Anglický Kanál, ale to už je takový kolorit. My tady a Oni tam.

     Jenže teď se nám ten kolorit trochu zasekne v hrdle, abych použil jiné anglické přísloví. Paní May vsadila na blbou kartu a následovala tak svého předchůdce Camerona co do politického průšvihu dokonale. Ten holub na střeše byl tak blízko... Ale je fuč a vrabec v hrsti je menší než se mohlo kdy vůbec zdát.

     Otázka dne zní, jaký tedy brexit bude, tvrdý podle konzervativců anebo měkký podle jejich nových koaličních partnerů, ulsterských unionistů? Nu, já si myslím, nebude snadný.

     Hranice vyjednávání  EU, potažmo Německa a hlavně Francie je daná: Stát mimo EU nesmí na tom být lépe než stát členský. Ve všech ohledech. A přes to žádný politik EU nepůjde a asi je to tak dobře a tedy je míč vždycky na straně UK.

     Osobně jsem pro co nejlepší vztahy všeho druhu s UK. Nechci míti s Anglií žádná cla, žádné vízové bariéry, dokonce bych byl pro žádné hraniční bariéry. Ale to jsem utopista, protože v Schengenu není Británie už teď a ty ostatní bariéry se spíše budou nyní podle hesla jsi mimo, tak plať  navyšovat.

     Neměli bychom podle mého Brity trestat jednoduchým požadavkem PLAŤ, třeba s ohledem na minulé závazky. Protože rozvod je teď. Prostě je, nelíbí se nám to, ale je. Buďme stejně jako zhrzený manžel velkorysí při dělení majetku a společných závazků a až v tomhle bodě dosáhneme dohody, pak se stejně velkoryse, ale vzájemně výhodně dohodněme  na budoucích vztazích.

      Velká Británie je stejně, ať chce nebo ne, blíže Evropě než Americe či bývalým koloniím na východě. A její obyvatelé (i politici)si pořád dobře pamatují, že když se opravdu hodně distancovali od dění na Kontinentu, tak je potom ta velká válka stejně nakonec nemilosrdně dostihla....

      Možná už to nezažiji já, možná ani moje děti, ale věřím, že stejně jednou budeme zase v jednom společenství, když už ty naše sdílené kulturní a civilizační hodnoty jsou snad sakra hodně podobné!

     Třeba to bude jiná EU, třeba to bude nový Commonwealth, třeba to bude úplně jiné NATO, než známe teď, ale co já vím, jen doufám, že budeme spolu.

     Potřebujeme se abychom přežili.