Free Palestina!!!

Mám různé kamarády. A občas se scházíme na pivko a pokec, kolikrát aniž se třeba jinak musíme. Je to zábava, nic jiného.

     Chci tím spíše říci, že kamarádi na život a na smrt nejsme. Ty mám jinde.

     Dneska jsem po práci na podobné pivko zašel. S kamarádem, co je jezdí v Praze s taxíkem. Takovej ten normální drožkař, co neblokoval stupidně před měsícem magistrálu, co se umí domluvit o trase a ceně v několika jazycích, co ví, kde jsou v Praze hotely a bary a bordely, a co vás zlodějsky nepovozí okolo Václaváku půl hodiny za litr jenom proto, že nevíte, že náměstí Republiky je za rohem.

     Takovej normální taxikář, co už ví, že devadesátá pominula. A tenhle Honza mi dneska u piva řekl, že se bál. On, kterej jezdi běžně nočni, kterej zadržel recidivistu, se prý bál o půl druhý odpoledne na trase mezi Výstavištěm a Křížovnickou. Vydělal si tím strachem 152 korun.

     Před Juldifuldi se mu nabídli čtyři mladíci, na první pohled ovínění, ale co, Praha je zlatá loď a cizinec je našinec, odvezte nás před Rudolfinum, za kolik to bude? Do dvou set páni, tak to jo, jedem. A jeli.

     Čtyři mladíci, v rukou tašky s nákupy  a už na štrosmajráku otevřeli okýnka a začali skandovat "FREE PALESTINA!!!". Když vedle nich zastavil na křižovatce s Dukelských hrdinů policejní vůz, zatáhli na oné straně okénko a přidali " FUCK POLICE!!!".

     A začal rozhovor s řidičem. Koho máš radši, Palestinu nebo Izrael? Honza nereagoval, dělal jako u mnohých opilců předtím, že netuší, že mluví na něj a věnoval se řízení. Nedali se. Zakřič I HATE ISRAEL, FREE PALESTINA!!! chtěli po něm. Anglicky jim odpověděl, že není politik jen řidič taxi a tak se ho aspoň zeptali , kterou zemi podporuje (z těch dvou jistě mínili), tak odpověděl, že Českou republiku...

     Ty nerozumíš, jsi ještě hloupý taxikář (nut taxidriver), ale jednou určitě porozumíš, říkal kostrbatě ten co nejvíce uměl anglicky a ostatním překládal, aby i oni z toho měli ten správný požitek. Říkal to sice kostrbatě, ale i tak srozumitelně. Stejně srozumitelně, jako uměl smlouvat s Honzou o výši jízdného. S tím Honzou, který umí anglicky asi tak, jako může umět každý, kdo kroutil volantem ve Spojeném  království téměř deset let. A žil tam. A ví, jak to tam v různých komunitách chodí.

     Říkali ty své věty kostrbatě, ale docela srozumitelně uprostřed Prahy roku 2016 tak svobodně a tak nenávistně, že bychom se možná nad tím měli zamyslet nejenom taxikáři a jejich kamarádi u piva. My jsme si ta svá dopili zatím v pohodě a  Honza se svého strachu s podporou dvou malých becherovek určitě taky zbavil. Na jak dlouho...?