Také patřím k dříve narozeným a tuším, že z maturitního ročníku jsme zůstali snad jen čtyři - nebo že by pět? Když odejde kamarád, je to smutné - ale když odejde někdo z blízké rodiny je to asi smutnější. Zvláště pak tehdy, když odejde třebas někdo ze starých rodičů na kterého jeho děti neměly po dlouhou dobu čas, nenavštěvovaly, nepsaly - ba ani nezavolaly. Tehdy snad i otrlému potomkovi dojde (jak pravil klasik), že "dluh se chce platit - však není věřitele!"

diky, i za ten citat

Zažil jsem to několikrát. Dobří kamarádi začínají překvapovat tímhle druhém finálního "fórku". Některým jsem mohl být trochu nablízku, o jiných přišla zpráva z dálav. Pro jistotu si říkám, že museli být už tak dobří parťáci a baviči, že si je nebe vyhlídlo. Zkrátka potřebuje je pro rozvíjení dobré nálady tam. Do orchestru nebeské muziky, do tamního parlamentu, nebo mezi nebeské básníky, filosofy a bělovousé moudré kmety.

jo, tak nejak to je.... a aby ten Jirkuv humor nezapadl, nas spolecny kamarad spoluzak na skupine napsal "no to je strasne, jeste v listopadu byl u me na ockovani", coz pro nas cerny humor je, protoze pisatel je veterinar a jirka se jmenoval Beran, a samozrejme byl u Pepy na ockovani se psem....

Znám to, kácí v našem lese. V tom mém už pomalu není co.

Vašek

Vasku, je to pravda, smutna... dik za prispevek

To zamrzí, Honzo. Moc zamrzí. Upřímnou soustrast.

dik Honzo, hlavne rodine.... jak napsala nase souska profesorka tridni, je to tragedie, kdyz rodice pochovavaji dite a ona tam pripsala, ze podobne je to ve vztahu ucitelka-zak, my jsme opravdu v kontaktu vsichni celou tu dobu, nase trida byla hodne zvlastni....v dobrem

Sice se mi tomu nechce příliš věřit, ale přinejmenším tuším, že nejsme nesmrtelní. Jenže na to, že mi umírají kamarádi, si nezvyknu nikdy. A soudím, že Ty taky ne, Jene.

Taky ne, Vladimire

Je to smutné

je, dekuju za navstevu a prispevek

Honzo, moc hezká vzpomínka. Já to zažil v listopadu po 32 letech a dvouletém boji s rakovinou. Že po přijde jsem věděl. Pár hodin před smrtí jsem ještě kamaráda neschopen slova držel za ruku.

my tu moznost nemeli, a ani rodina, prislo to necekane...dik za prispevek

Vždycky to zabolí, Honzo.

ano, Jitko, ale co nadelame...

Ahoj Honzo, je to ta smutnější část života...

je Filipe, ale zrovna Jirka byl jeden z tech v mem zivote, co jej udelali veselejsim....