Blbej fór

Jsem si myslel, že smysl pro humor mám. I pro černý, ač tlak korektnosti jistě zapracoval i na mně. Ale asi ne, nemám.

Je to bratru 45 let. Prožili jsme spolu toho dost. A hlavně ve věku 14+, kdy to takoví puber/ado umějí sakra všechno prožívat.

A v kontaktu jsme zůstali celých těch čtyřicet let potom. Ne každý den, samozřejmě, to se nemohlo po matuře praktikovat, ale vždycky jsme o sobě věděli, jak nám to v životě jde, kolik má kdo žen, dětí, teď už i vnoučat, co kdo dělá, na jakou operaci musí a jak se z různých sraček vylízal. A pravidelně jsme se i viděli, což bylo důležité, protože nevidět se pravidelně, asi bychom se už nepoznali.

S Jirkou jsme si opisovali písemky, hráli amatérské divadlo, přebírali si holky, když jsme ještě netušili, že to ony si přebírají nás, vymýšleli blbiny a taky vážné věci, zkoumali všehomír, svaťák prožili Na slamníku s vyznamenáním a hupli do dospělosti.

Jirka smysl pro humor měl. A měl zvláštní dar převést fóry do reality. On vtipy nevyprávěl, on je dělal. Objednat na inzerát nepříliš oblíbenému profesorovi dějepisu kolotoč anebo komplet Leninovy spisy na dobírku by asi jinej nevymyslel.

I na těch našich srazech po letech vždycky nějakou krávovinu vymyslel. Ta poslední byla, že v roce 2024 to organizačně nedáme, tak to necháme na letos.

A pak nám blboun pošle před silvestrem parte.

Nemám smysl pro humor, jen Ti Jiříku zapálím svíčku. Zelenou, neboj, pilote jeden vojenskej. Měj se tam fajn...určitě budeš, jsi na nebe zvyklej :-)