Ajznbón (XXIII - Dobrý skutek)

Už jsem to tady jednou, myslím, psal. Aspoň jeden denně je dobrý pro hygienu vlastní psychiky. Budete se cítit líp.

Poslední dnešní vlak. Odmáváno s průvodčím, zakličkováno. (Taková postarší procedura na muzeálních honeckerech z dob NDR, kdy zavřete z jednoho místa všechny dveře kromě těch, kde stojíte) Chystám se dát souhlas k odjezdu fírovi, když tu vyběhne z podchodu chlápek a viditelně nervózně mačká na již zablokované dveře. Na opačném konci vlaku.

Počkám, ne že ne. Už je večer, jistě se těší domů, k rodině, manželce... (To já až zítra odpo)

„Ke mně musíte, sem běžte!!!“ , řvu na něj a ukazuju na jediné otevřené dveře a on běží... no, běží – běží asi jako bych běžel já. Fíra netrpělivě troubí, to volno na návěstidle tam nebude svítit věčně, že jo, ale cestující doběhl.

„Díky chlape, ty vole, infarkt.“ , hezky mi poděkoval.

Když se vydýchal, otevřel peněženku a podává mi pětistovku. Nedalo mi to a : „ Tak Vy ještě nemáte ani jízdenku, jo?“ , dělal jsem humory.

„Ale mám“, a vytahuje taky lítačku, „ale udělal jste dobrej skutek a to určitě nezůstane nepotrestáno, tak tady máte aspoň na pivo.“

Se smíchem jsem odmítl, i když na honeckerech kamery nejsou.

„No, ale ten dobrej skutek tu je, chlape, tak na sebe dávejte pozor, trest může číhat kdekoliv.“

Jsem tedy po zbytek šichty obezřetný, karmy jsou různé... :-)