Ajznbón (XX - Zahrádka)

O tom, jak jsou důležitá měkká a tvrdá i/y víme díky cimrmanologům dostatečně, ovšem malá a velká písmena? To je oříšek, zejména v mluvené řeči.

Krásná trasa Praha – Turnov a zpět. Nejen o velikonocích. Pro mě osobně dvojnásob, jezdím ji nejen služebně na spěšných i osobácích, ale i soukromě z a do práce.

Paní nastoupila v Neratovicích-sídliště, což jsem na peróně zaznamenal, její veliký košík nešlo přehlédnout, a tedy jsem se nemusel vyptávat odkud a stačila mi otázka kam jede.

„Na zahradu, prosím, seniorskou.“

Vyťukám, vytisknu a požádám o 31 Kč.

„No to jste zase podražili, ne? Minulý týden jsem platila jen 18.“

Zkontroluju, co jsem snad popletl, ale ne, je to správně: „Nezdražili, pořád je to ze sídliště na Rajskou zlevněné za 31.“

„Ale já nechci na Rajskou zahradu! Já mám přece zahrádku v Hovorčovicích. Vždyť tam s vámi jezdím každý víkend, když je hezky.“

Aha, tak to jo, prostě jiná zahrada. Storno a nová jízdenka. Příště budu vědět, i když kurz jasnovidectví jsme ještě neabsolvovali. :-)

„Počkejte mladíku, až s vámi pojedu v létě.“ , poklepala významně na košík.

Hezké pracovní velikonoce to byly. Jsem prý mladík a ještě možná výhledově dostanu jablíčko nebo švestku.