Ajznbón (XVIII - Pusa)

Neber úplatky, neber... Ale někdy to prostě nejde odmítnout, když vám to vnucujou, že. A mnohdy neodolatelně.

Makal jsem i na Nový rok, takže zvýšenou sváteční odměnu jsem právem očekával, ale netušil jsem přesně, jaká nakonec bude. Jedu si ty svoje 4x Brody a zpět, vozím ještě částečně rozverný náklad po Silvestru, když v tom mi volá CZS*: „Pane vlakvedoucí, cestující si na vašem vlaku zapomněla mobil, podívejte se prosím v prostředním vagónu, jestli tam není na stolku.“

Podíval jsem se, našel a cestující tak dostala na mě číslo. Když pak zavolala, domluvit předání v Klánovicích byla už běžná rutina.

„Ježiš, vy jste tak hodnej,“ žene se ke mně po perónu mladá slečna (tedy, možná trochu přeháním, ale pochopte, v mém věku už je mladá a slečna v podstatě každá žena), „a tady máte....“ strká mi do ruky srolovanou bankovku.

„Ne, to ne, to fakt ne“, odmítám, vědom si profesní cti a kamer okolo a přesvědčil jsem ji nakonec. Ku svému prospěchu.

„Zachránil jste mi život, dostala jsem ho k vánocům a kdybych ho ztratila, on by mě určitě zabil.“ skočila mi kolem krku a vlepila pořádnou novoroční pusu. Sotva jsem byl sto náš spoj z Klánovic odmávat, co z Klánovic, ještě v Běchovicích se mi terčík třásl..

Hezky nám ten 2025 začal. A je dobře, že některé detaily průběhu služby se nadřízení nedozví. A taky doma, samozřejmě :-)

* drobná osvěta pro čtenáře: CZS je centrální zákaznický servis, kam můžete zavolat, když něco zapomenete ve vlaku ČD a operátor už udělá to, co v článku (číslo je 221111122)