Ajznbón (XVII - Konkurence)

Konkurence je zdravá. I na dráze, určitě. Jen to někdy konkurenta zabolí. Dnes Pánbůh vylosoval mě. Co nadělám...

Po pětidenní šichtě toho máte dost, to mi věřte. A když poslední třešnička na dortu je noční, tak to potom jste ráno rádi, že jste rádi....

A přesně v téhle situaci jsem si sedl na lavičku na peróně č. 7 a začal si krájet kaiserku, neb drobí a nechtěl jsem konkurentům zasvinit vlak drobkama. Já totiž jezdím z práce domů a do práce Arrivou, těmi tyrkysovými obludami, a rád, protože výhodným sňatkem s jednou jejich půvabnou průvodčí jsem držitelem režijky zadarmo.... A že jezdím domů i do práce v uniformě národního dopravce, to nepopírám... :-)

Krájím si krájím, a přišly ke mně dvě dámy.

„Můžeme se na něco zeptat?“

„No jistě.“

„Jedete do Neratovic?“

„Ne, do Liberce.“

,No, ale tenhle vlak má jet do Neratovic, ne?.“

„Možná, nevím,“ začaly mne ty dámy trochu bavit,“ já s ním pojedu do Turnova, ale v Neratovicích zastavuje, pokud vím.“

„A proč to tam teda nemáte napsaný, kdo se v to má sakra vyznat a vy si tady sedíte a lidi nic neví!!!“

Ani jsem se nestihl ohradit, že s tím arriváckým vlakem mám toho společnýho stejně jako ony, ale jely dál: „A proč tam máte NENASTUPOVAT ,když jsou dveře otevřený ?!!!“

Neodpověděl jsem a šel si do vlaku sednout. Dámy mne sledovaly pohledem a když viděly, že mne nikdo od Arrivy ze schodů neshodil zpět na perón, následovaly mě též. Ale stejně jsem si nepolepšil. Sedly si za mě a když jsem si v Čakovicích dal tu kaiserku se šunkou a k tomu otevřel plechovku piva, zaslechl jsem, že teda ti průvodčí Arrivy jsou divní, chlastají v práci a člověku neporadí....

Tak tedy kolegové od konkurence, sorry...