Ajznbón (XVI - Pupek)

Všední dny plynou a vlaky jezdí podle řádu... víceméně, že. My, průvodčí pobíháme po vlaku, prodáváme jízdenky a jsme jen toho kulisou...

Naprosto normální spoj, řekněme Praha hlavní do Brodu, co by ne. I pro mne, až do té chvilky.

Maminka s kočárkem a rozkošnou asi tak 4letou holčičkou, andílek hadr. Blond vlasy mírně kadeřavé, oči jak modré studánky, no co vám budu povídat, jak fotka mých vnoučat....

Načetl jsem maminčinu lítačku, vše v pořádku. Jak jinak, u tak pěkné maminky, jí bych samozřejmě odpustil leccos. Ovšem holčičce jsem se nelíbil.

„Tak to je ten pan průůůůůvodčííííí?“, protáhla otázku.

„Jo, to je on, ten nám prodává lístky,“ vzdělávala maminka.

„Pan průvodčí... A má hrozně veliký břicho!! Jako ten vlk, co sežral babičku a Karkulku!“

Ještě jsem chtěl dodat, že naše vlaky i takhle veliká břicha hravě uvezou, ale maminka se červenala tak, že jsem raději odešel odmávat vlak k nejbližším dveřím a na myslivce nečekal.

Inu, průvodčí si má hledět svého a pohádky, vlky a Karkulky nechat cestujícím.