Ono je to tezke. Dneska je trochu jina doba a pokud jdete na VS a vas partner taktez a nemate napr. vyresene bydleni je hola sebevrazda porizovat si mezi 20 - 25 dite. Nemluve o tom, ze se do toho nezenou hlavne ti muzi - takze bych neobvinovala zeny ze snahy honit karieru.

Spis ze snahy vubec dostudovat, neco odpracovat, trochu se zajistit a hlavne mit vhodneho partnera. Otehotnet kdyz jeste neuzivim ani sebe s prvnim blbcem neni dle meho nazoru uplne nejlepsi napad. Protoze potom jste na nekom/necem nutne zavisla (na statu, rodicich, v lepsim pripade tom partnerovi).

Ps. ted jsem se podivala na vase dalsi clanky a vidim ze jste byla - dokonce dvakrat - obeti tyrani - coz je mi moc lito, ale potvrzuje to predtim napsane. Mozna trochu pockat a lepe vybirat nebylo tak od veci.

Máte pravdu, dnes už to taky vidím jinak,,nicméně mám dvě skvělé dcery, ta první se fakt narodila tři měsíce po promoci, dnes učí na gymnáziu angličtinu, ale ve svých třiceti šesti letech je stále svobodná. Holt, když se nezbláznila po dvacítce, dnes vybírá rozumem a neposlouchá srdce. Chodila šest let s klukem, mamánkem, než jí to došlo. Chtěla by miminko, když vidí malé dětičky své mladší sestry, ale tátu si pro něj nedokáže najít.

Já jsem s otcem svých dcer, jak jsem níže psala, do toho vlétla v r. 1977 a pak 1980, Prvně mne zbil, a to dost, v opilosti v r. 1984, vydržela jsem s ním ještě dalších pět let, kvůli holkám. Měl za tu dobu tři nemanželské syny. Ten druhý manžel se první léta jevil jako ideální, byl o 14 let starší, ale pak to bylo více psychické, méně fyzické týrání. Nejdřív jsem v něm viděla tátu....ale nepovedlo se, byli jsme spolu 22 let, z toho dvacet manželé. Dnes jsem sama a nejspíš ještě dlouho budu. Nedovedu si vedle sebe chlapa představit. Oba dva mí manželé byli Slováci, střelci, ....