Až s Janou jsem pochopila, jak těžké může pro někoho být zůstat sama, s malými dětmi. Janinku znám ještě z VŠ a nikdy by mne - tehdá -  nenapadlo, že zrovna ona bude typ na fackování (ať už fyzické, či morální)...

Na chlapy holt měla smůlu.

Teď už to, Jani, zvládneš. Držím palce.

http://alka-fejetony.blog.cz/

Hulváty v žádném případě ne...  To raději buďte s tím pejskem...

Nechápu, proč jste ho hned po té první facce nevyhodila se slovy "To abys věděl, do čeho jsi šel !".

To se taky dneska ptám. Jenže ty dva předchozí roky, co jsme spolu chodili, byly tak krásné.

Jano, už nikdy žádnýho fackujícího, těm se vyhni na sto honů, rozumíš?! Pěkný víkend přeji

Jitko, tři roky jsem sama, vlastně ne, mám mileného pejska, chodíme na špacíry. Mám tu nedaleko obě dcery, raduji se z vnoučat od té mladší a chlapa, nééééé!