Jak tomu rozumím - hezky jsi to, Jani, vystihla.

Ono se řekne: Vánoce. Jenže ten čas nezastavíš. Víc, než kdy jindy, si připomeneme vše a všechny. Můj táta byl pro mne všechno. A smrti se už nebojím: zdálo se mi, že mne zastřelili, lidi kolem mne, ale já jsem s nimi nechtěla ani mluvit, bylo mi dobře, pohoda, dejte mi pokoj.

Karma. A jen tak tiše si k vám na chvilku symbolicky přisednu, pokud mohu.

Díky.

Moje zlatá, mám tu pro Vás místo, stejně jako pro ty, kteří to cítí. Přisedněte. Díky.

Zítra by měl můj starší brácha šestasedmdesát. Měl. Ale nedožil se již těchto Vánoc. Stejně bude i se mnou i na Štědrý večer, stejně jako maminka i táta, i mladší bráška, který odešel před jedenácti lety.

Ono se to tak nějak spojilo, tatínek ještě prožil, svým způsobem, Štědrý večer,a pak našel svoji cestu.

Moc hezke psani

Krásná vzpomínka i když moc smutná. Ale takové jsou Vánoce...