Vzpomínky na koronavirus (civilní)

K mnoha zážitkům, které mi poskytlo koronavirové období v zaměstnání, bych mohla přihodit ještě řadu těch, které se odehrávaly v soukromém životě.

Pokud bych měla vybrat jednu větu, která je pro mě typicky spojená s karanténním obdobím, pak je to věta: „Mami, ztratila jsem respirátor.“ Slyšet ji pouze jednou denně znamenalo, že dnešek byl nadprůměrně úspěšný.

O tom, že musíme ven povinně nosit respirátory, jsem se dozvěděla tak nějak oklikou, protože to děti někde slyšely a následně mě informovaly. Další den jsem v Praze zuřivě sháněla místo, kde bych mohla respirátory pro celou rodinu zakoupit.

Ještě před příchodem respirátorů jsme prožili rouškové období. Toto období svědčí o tom, že správný Čech si dokáže poradit se vším. Tehdy se látkové roušky nedaly nikde koupit, a přesto jsme je zvládli opatřit či vyrobit prakticky okamžitě. Můj syn si po první karanténě nechal koupit roušku s obrázkem covidu-19. Následně pobíhal po chodbách školy a křičel: „Moje rouška má koronavirus!“

Kamarádka mi vyprávěla o jednom svém známém, který po celé karanténní období používal jednu roušku, aniž by ji vypral. Občas si ji od něj půjčovala jeho manželka. Konstatovala jsem, že to je důkaz, že vidlák z jihu Čech přežije naprosto všechno.

Někteří jedinci řešili, zda se mají nechat stříhat od kadeřníka svého psa. Psi se tehdy stříhat směli, ale lidi ne. Řadu známých nejvíce trápila nemožnost navštěvovat hospodská zařízení. V době, kdy se musela dodržovat čtrnáctidenní izolace, mi kamarádka poslala následující: „Pusťte nás do hospody, slibujeme vám, že z ní čtrnáct dní nevylezeme!“

Narozdíl od mnoha jiných jsem ráda, že jsem Češka, a český národ svým způsobem obdivuju. Češi dokážou přežít naprosto všechno a obejít jakýkoliv příkaz. Kamarádka nakonec vyřešila uzavření hospod tím, že si začali s přáteli kupovat přes internet velké pivní sudy. Konzumovali je u jednoho z nich na zahradě. Nalezli si všichni do zahradního domku a tam pili a pili, aniž by porušili jakékoliv koronavirové opatření. Jednou jsem se podobné akce zúčastnila osobně a neváhala jsem kvůli tomu cestovat řadu kilometrů. Točené pivo je prostě točené pivo.

Čas plynul, až jsem jednoho dne nabyla dojmu, že už nám z koronaviru fakt hrabe a bylo by dobré, aby všechny karantény definitivně skončily. Ten den mi moje děti ukázaly hru, kterou hrály na počítači. Jmenovala se Koronavirus. Hráč se v ní stával virem Covid-19. Čím více lidí nakazil, tím více rostl a sílil. Nesměl ale narazit na kolečko s názvem Dezinfekce. Pak byl zlikvidován a mohl maximálně tak hrát znovu od začátku.