Vzpomínky na koronavirus 2

Na konci jara roku 2020 jsme šťastně ukončili první koronavirovou karanténu. Doufali jsme, že nás už nikdy nic podobného nemůže potkat. Potkalo nás to už na podzim téhož roku.

Na červnové poradě po ukončení první fáze distanční výuky ředitel školy konstatoval, že někteří rodiče podali na Českou školní inspekci stížnost, že se online výuka na naší škole vůbec neuskutečnila. Dodal, že proti takovému tvrzení je třeba protestovat.

V duchu jsem si říkala, jak se asi mohla uskutečnit online výuka tanečních předmětů, jestliže škola nedisponovala ničím typu Google classrooms nebo Teamsy. Měli snad tanečníci psát slohové práce na téma „Dej si nohu dozadu a pak si ji dej za krk“? Možná by mohli posílat videa, na která by nahráli příslušné taneční cviky, ale vzhledem k tomu, že se věkový průměr pedagogů na naší škole pohyboval lehce nad šedesáti lety, nebyla tato myšlenka úplně reálná. Na inspekci se tedy jako důkaz existence distanční výuky zaslala některá zadání z teoretických předmětů.

Dále přišel ředitel s nápadem, že se budou naši žáci vyučovat ve škole celý červenec, a to včetně teoretických předmětů. Tato myšlenka se naštěstí na ministerstvu nesetkala s pochopením.

Nakonec byl ředitel donucený zakoupit lincenci na Google classrooms a v září se uskutečnilo dlouho slibované školení zaměřené na jejich obsluhu. Do počítačové místnosti jsme přišli plní očekávání, jak nové technologie vylepší náš pedagogický život. Bohužel po usednutí jsme zjistili, že většina kolegů má problém zapnout počítač a přihlásit se ke svému účtu. Na škole se stále ještě zapisovalo do papírové třídnice, a oni tudíž nikdy nebyli nucení tento „ďáblův vynález“ osobně obsluhovat.

Zhruba půl hodiny trvalo, než se všichni přítomní přihlásili na počítač. Další půl hodinu jsme se pak přihlašovali do Google Classrooms. Až do té doby jsem netušila, na co vše je schopný počítačově negramotný člověk kliknout. Pak bohužel vypršel čas určený ke školení, školitel konstatoval, že Google classrooms se dají používat pro distanční výuku a na to ostatní si musíme přijít sami. Měl pravdu. Během druhé karantény, kdy už jsem důsledně učila přes Google classrooms, jsem si často připadala jako Jára Cimrman, který objevuje již dávno objevené.

Ale abych nebyla jen kritická, někteří kolegové se nakonec naučili používat Google classrooms tak dobře, že dokázali uplatňovat i pedagogické metody, které normálně používali v prezenční výuce. Například jedna kolegyně své žáky, pokud jim nešly taneční cviky hned napoprvé, běžně vyhazovala za dveře sálu. Během distančního vyučování se je naučila vypojovat ve stejné situaci z Google classrooms.

A jelikož jsem v době koronaviru bojovala na dvou frontách, přidám ještě jeden citát z domácího vyučování vlastních dětí. „Co máte za úkol?“ „Nakreslit obrázek ze života Jana Amose Komenského.“ „A co to kreslíš?“ „Školu, která je zavřená kvůli dýmějovému moru.“