Všichni budou proti vám

V zasvěcených kruzích se dobře ví, že v České republice znásilnění, pohlavní zneužití a zejména domácí násilí nejsou trestné činy. Na papíře možná ano, ve skutečnosti nikoliv.

Jinak se předem omlouvám za svůj přístup k tématu; to, že si dokážu dělat legraci úplně ze všeho, není ani tak projevem totálního cynismu, jako spíš způsob, jakým se vyrovnávám se životem.

Po rozchodu s násilníkem jsem chtěla především co nejrychleji zapomenout a už se k tomu nikdy nevracet. Násilník stejné úmysly neměl. Naprostá většina rozchodů s agresivním partnerem bohužel vyústí do stalkingu.

Důvody jsou zhruba dva. Jednak považuje partnerku za svůj majetek a její odchod za určitou formu majetkové ztráty. Pro jeho osobní pocit nadřazenosti je naprosto nepřípustné, aby ho někdo opustil. Opouštět smí pouze on sám. Dále potřebuje, aby zůstal pro okolí tím úžasným, hodným člověkem, který za rozpad vztahu nemůže. Na vině je vždy partnerka, kterou potřebuje vybavit celou řadou negativních vlastností. Typicky se ji snaží vmanévrovat do role psychicky nemocného blázna, který měl již dávno ležet v Bohnicích.

Po několika měsících stalkingu, během kterých jsem byla znovu fyzicky napadená, mě kolegyně téměř násilím dotáhla na policii, abych podala trestní oznámení. Sama si ostatně prošla podobným vztahem jako já. Na policii sepsali základní informace a pak mě předali do rukou odbornice. Jednalo se o ženu, což je v případech vyšetřování domácího násilí běžné. Ta mi na rovinu řekla, že domácí násilí se v našem státu netrestá a ať od vyšetřování raději nic nečekám. Slíbila mi, že se pokusí bývalého partnera alespoň vystrašit, aby mě konečně nechal na pokoji.

Totéž mi potvrdila i moje advokátka. Řekla, že domácí násilí se zásadně nevyšetřuje, a pokud někdo svoji partnerku skutečně přizabije, dostane maximálně podmínku. Zeptala jsem se, zda by mohl být odsouzený, pokud by prokazatelně fyzicky napadl dvě partnerky po sobě. Odpověděla, že ne, počet týraných partnerek je v tomto případě naprosto irelevantní. Řekla mi, že jsem podáním trestního oznámení možná zachránila v budoucnu život nějaké ženě. Odpověděla jsem, že to si fakt nemyslím.

Za nějakou dobu jsem obdržela výsledky vyšetřování a nestačila jsem se divit. V závěrečném rozhodnutí stálo, že bývalý partner byl konfrontován s lékařskými zprávami a vše přiznal. Nicméně dokument končil tvrzením, že si za svá zranění můžu sama, protože jsem ho vyprovokovala.

Rozhodnutí jsem komentovala slovy: „Tak teď může zloděj tvrdit, že kradl, protože ho ta peněženka vyprovokovala, vrah může vraždit každého, kdo ho rozčílí, a až přejedu někoho na přechodu, řeknu, že si za to může sám, protože se na mě blbě díval.“

Součástí vyšetřování byl i zmíněný stalking. Předložila jsem důkazy, že se mi bývalý partner naboural do počítače i mobilu, četl si bez dovolení mé e-maily a nahrával telefonní hovory. Syn je v softwarové oblasti celkem zběhlý a podařilo se mu vyhrabat programy, přes které bývalý sledoval můj počítač i mobil, počítače a mobily našich dětí, a dokonce i počítače a mobily své současné milenky a její rodiny. Závěr policejního vyšetřování zněl, že jako IT odborník má právo spravovat na dálku můj počítač. To už jsem si fakt připadala jak za časů detektiva Bretschneidera.

S podobně postiženými ženami jsme nakonec zjistily, že důvodem k trestnímu stíhání v České republice nejsou ani vyražené zuby, ani odražené ledviny, ani opakovaně přetrhané šlachy na rukou, vše doložené lékařskými zprávami.

Jedna z nešťastnic dokonce dostala podmínku za ohrožování mravní výchovy mládeže, protože nechtěla pouštět syna k bývalému partnerovi. Její ex totiž honil syna po poli se sekerou nebo ho pro změnu učil střílet, aby mohl zastřelit svoji matku a jejího nového manžela.

Ještě dlužím radu na závěr. Mě osobně ochromilo, co všechno je v našem státě možné. V takové situaci je určitě dobré mít po ruce někoho, kdo se v oblasti orientuje a ví, jakým způsobem se věci v České republice řeší (nebo spíš neřeší). Na špičkového advokáta žena, která právě utekla od násilníka, finanční prostředky nemá. A otázkou je, zda by jí v tomto právním marastu dokázal vůbec pomoct.

Pak už jen zbývá podávat stížnosti všude, kde to jen jde. Totéž mi ostatně radily i v Rose. Obrátit se znovu na policii, na státní zastupitelství a ombudsmana. Prostě znepříjemnit život lidem, kteří si ho usnadňují tím, že jdou proti týrané ženě, protože předpokládají, že ta se narozdíl od násilníka nebude bránit.