Fyzika

Když se zamyslím nad fyzikou jako takovou, mám ji ráda pro ten okamžik, kdy uvidím něco, co odporuje normálním racionálním zkušenostem.

Když chemik objeví nějaký nový prvek, je to sice fajn, ale nedá se to srovnat se situací, v níž si Newton uvědomil, že jablko nepadá ze stromu samo, nebo když Einstein zjistil, že čas neplyne všude stejně. My tyhle věci nemáme šanci našimi smysly zjistit, ale ony skutečně existují a dají se ověřit pomocí výpočtů.

Jako učitel bez aprobace se k výuce věcí typu teorie relativity či složitějším výpočtům nedostanu. Mým hlavním úkolem je žákům fyziku úplně neznechutit. Zároveň se jim pokouším vysvětlit, jak některé věci kolem nás fungují. A pak dělám ještě jednu věc, snažím se, aby si na určité věci přišli sami. Mně ostatně taky fyzika začala bavit až ve chvíli, kdy jsem o ní musela samostatně přemýšlet.

Někdy se snažím třídě předat své nadšení nad přírodními jevy typu Pascalův zákon (zákon o rovnoměrném šíření tlaku v kapalině), díky němuž při působení malé síly na malý píst dokážeme na opačné straně zvednout několikanásobně větší píst. Obávám se, že žáci mé nadšení tak úplně nesdíli. Nicméně fyzikální pokusy, které spolu provádímě, jsou už proslulé po celé škole.

Když probírámě difúzi a Brownův pohyb, řešíme spolu s žactvem, na jakých potravinách můžeme existenci tohtoto jevu nejlépe doložit. Obvykle zazní věci typu syreček, cibule nebo česnek. Následně se ptám, kam umístit ve třídě syreček, aby byl efekt z fyzikálního hlediska co největší. Zatím vždy sami přišli na to, že na topení. Jednou se mě kolega dějepisář zeptal, co dnes budeme probírat o fyzice. Odpověděla jsem: „Syreček na topení.“ Myslím, že nejspíš tak úplně nechápal, o co gou.

Když řešíme druhy pohybu a rychlost, nosíme si autíčka a pořádáme závody jak autíček, tak žáků, kteří danou dráhu běží na školním hřišti na čas. Pokud jde o křivočarou trajektorii pohybu, každý rok si vyslechnu, že jde o typickou trajektorii návratu opilce z hospody (pokud je tedy ještě schopen pohybu). O předvedení trajektorie křivočarého pohybu v praxi je mezi žáky obzvláštní zájem (samozřejmě bez předchozí konzumace alkoholu). Newtonovy pohybové zákony demonstrujeme pomocí dvou skateboardů, a když jsme brali mechanickou práci, přenášeli žáci těleso o hmotnosti m po dráze s. (Školník prostě tehdy potřeboval přetahat osekané větve ze školního pozemku ke kůlně.)

Rovnováhu na páce předvádíme na hřišti, kde musí žáci zůstat tak dlouho, dokud nepřijdou na to, jak vyvážit na houpačce dvě děti, mezi kterými je hmotností rozdíl zhruba deset kilogramů. Se zvedáním tělesa pomocí páky už jsem od loňského školního roku raději opatrná. Tehdy nám náš školník zapůjčil kulatinu a prkno a žáci si museli sami sestavit páku. V závěru jsme zjistili, že takto sestavená páka dokáže zvednout učitelský stůl výše, než jsme původně předpokládali. Vše, co se na stole nacházelo, se zřítilo do totálního chaosu a příští hodinu mi žáci oznámili: „Paní učitelka třídní vás žádá, abyste už nikdy nepoužívala její osobní stůl k fyzikálním pokusům.“

Asi nejraději mám probírání tlakové síly. Vyberu si nějakého nepříliš ukázněného žáka a udělám proslov na téma, že občas je dobré poslouchat rodiče a učitele a nechodit na tenký led. Žáka zabalím do prostěradla, řeknu mu, aby křičel o pomoc, a posadím ho na konec chodby. Obstatním oznámím, že se jejich kolega právě propadl do ledu a potřebuje zachránit. K dispozici jim dám řadu pomůcek, ze kterých si mohou vybírat. Pokud je ve třídě nějaká dívka se zálibou v zombie literatuře, jmenuju ji správkyní místního hřbitova.

Žáci jsou vypouštění po jednom, aby zachránili svého kolegu. Obvykle vyrazí statečně po dvou nohou a následně končí mezi zombíky. Když už je na hřbitově více než polovina třídy, pronesu: „Je to jako pořad s názvem Sejdeme se na hřbitově.“ Zatím se vždycky našel někdo, kdo přišel na fakt, že se musí po ledu plazit a z nabízených pomůcek by se mu mohla hodit třeba hokejka. Tím zábava končí a my si pak uděláme přednášku o rozložení tlakové síly.

Výhledově bych chtěla v horním patře školy v praxi demonstrovat atmosférický tlak. Potřebuju na to deset metrů dlouhou plastovou hadici. Takže tento školní rok raději nebudu pákou zvedat učitelské stoly, aby nám ředitel školy povolil hadici koupit.