Domácí násilí a morálka společnosti

Když už má člověk tu smůlu a osobně zažije domácí násilí, nevyhnutelně zjistí, že žije v naprosto morálně rozložené společnosti.

Ve společnosti, kde téměř nikdo nedodržuje obecně lidskou morálku, ale ani etické kodexy své vlastní profese.

Pokud jde o Policii ČR, tak ta by si měla dát místo hesla „Pomáhat a chránit“ raději heslo „Na všechno se vykašlat a škodit“. Vzpomenu zde ženu, která byla pravidelně masakrovaná svým manželem. Jednou se těžce zmlácená odvážila zavolat policii. Příslušníci jí sdělili: „My to budeme řešit, až se něco skutečně stane. K tomuhle nás příště ani nevolejte.“ V Rose k situaci dodali: „A čemu se divíte. U policie se jde cestou, že pokud lze nějaký případ zazdít, pak se zazdí. Nikdo se nechce zbytečně namáhat.“

Etický kodex své profese porušila manželská terapeutka, která se několik měsíců zabývala párem, kde z obou stran věděla, že zde právě probíhá domácí násilí.

Etický kodex své profese porušila advokátka, která opustila svoji klientku uprostřed procesu, protože jí vyhrožoval domácí násilník.

Etický kodex své profese porušila lékařka, která mi sdělila: „Já vím, že otec syna psychicky poškozuje. Ale nepočítejte s tím, že bych se někdy postavila na vaši stranu. Já si s vaším expartnerem problémy dělat nechci.“ Konkrétně v mém případu se vystřídaly tři ženy s titulem MUDr., které si nedělaly žádné velké starosti s morálkou svého povolání. Podle mého názoru se jedná o porušení Hippokratovy přísahy, ale Hippokratovou přísahou se dnes už nejspíš nikdo nezatěžuje. Od dětské lékařky jsem měla přislíbeno, že mi zprostředkuje kontakt na soudního znalce, který se bude zabývat tím, jak expartner ubližuje dětem, a případně pak podá zprávu k soudu. Potom jí můj bývalý manžel začal vyhrožovat, paní lékařka obrátila o sto osmdesát stupňů a na OSPOD odeslala zprávu, ve které mě vylíčila v podstatě jako lidskou zrůdu.

Soudní znalkyně si řekla o úplatek ve výši 120 000 Kč za posudek v můj prospěch. Právnička mi nicméně sdělila, že soudy ty soudněznalecké posudky stejně prakticky neberou v potaz.

Etický kodex své profese porušil soudce, který rozhodl ve prospěch násilníka bez jakéhokoliv ohledu na děti. Moje právnička o něm prohlásila, že je to „debil, který není obeznámený ani se základními provozními zásadami vedení soudního procesu“. V Rose je jeho jméno velmi dobře známé, on totiž vždy rozhoduje proti obětem domácího násilí. Rádi by se ho zbavily, ale ono není jak. Český právní systém neumožňuje takového člověka odvolat.

Etický kodex své profese porušili pracovníci České školní inspekce. Základní škola totiž podala zprávu na OSPOD, že otec nutí syna, aby se díval na horory a mládeži nepřístupné filmy. Otec následně poslal stížnost na inspekci, že s ním škola nekomunikuje a on není vůbec informovaný o prospěchu a chování svých dětí. Zdůvodnění bylo následující: všechny e-maily mu spadly do spamu, telefony během práce nebere, na Bakaláře nechodí a o tom, že má škola webové stránky, neměl absolutně žádné tušení. Inspektoři konstatovali, že škola pochybila a napsali na ni ošklivou zprávu. Jeden inspektor údajně prohlásil: „My v těchto případech vždy rozhodujeme ve prospěch otce. Rozhodně nemáme zapotřebí, aby se s námi někdo soudil.“

Etický kodex své profese porušily učitelky, které po výměně vedení nastoupily úplně jiný kurz. Nyní se ve škole uplatňuje politika appeasementu vůči otci, jen aby si zase proboha nestěžoval na inspekci. Otec řekl dětem, že jim omluví absenci, pokud nepůjdou do školy. Děti logicky do školy nešly. Já jsem jim absenci neomluvila, ve škole se sešla výchovná komise za účasti OSPODu. Jenže otec absenci asi po měsíci omluvil, přestože nemá děti v péči. Řešila jsem to s jednou z učitelek, která prohlásila, že dětem absenci omluví vždy, když půjdou za školu, pokud jim to omluví otec. Mám pocit, že tady už se pohybujeme někde na hranici trestného činu. Ale nebojme se, ona Policie ČR stejně nic vyšetřovat nebude.

Svéráznou kapitolu představuje OSPOD. V Rose mají velmi dobrý přehled, v kterých částech Prahy OSPOD vůbec nefunguje. V mém případě situace došla tak daleko, že na mě jedna paní z OSPODu ječela do telefonu, že OSPOD tady není od toho, aby cokoliv řešil, že nemám být líná a ty věci si mám vyřešit sama. V Rose radí otravovat znovu, znovu a znovu, nejlépe osobními návštěvami. Po určité době třeba dotyčná úřednice zjistí, že se jí více vyplatí jednou něco řešit než dvacekrát sepisovat zprávu.

Bohužel mě zaráží i neochota cokoliv dělat v rámci neziskových organizací zabývajících se domácím násilím. V té jedné mi řekly: „Soud vynese takový rozsudek, jaký bude chtít otec. Vy s tím nic nenaděláte.“ Zeptala jsem se, zda s touto situací něco dělají oni. Řekly: „Ne, my jsme se s tím musely smířit a vy se s tím budete muset smířit taky.“

V Rose naproti tomu uvedly, že se snaží změnit zaběhnuté poměry v ČR i místní legislativu. Řekly mi: „Jednou se to změní. Ale vy už se toho bohužel nedožijete.“