Bezpečnost ve škole

Někdy mám pocit, že ministerstvo školství považuje českého učitele za univerzálního génia či supermana, který zvládne vše sám, bez jakékoliv pomoci zvenčí.

Dovolila bych si zde připomenout především vyšší školu neverbální komunikace. (Do třídy obdržíte blíže nespecifikovaný počet ukrajinských žáků, kteří neprošli jakýmkoliv jazykovým kurzem. Oni nerozumí vám, vy nerozumíte jim. V tomto stavu vzájemného porozumění je vyučujete předměty, jako jsou matematika, dějepis či občanská výchova.)

Dále zde můžeme zmínit vyučování v období koronaviru. Rozkaz zněl jasně: „Budete učit on-line.“ Skutečnost, že k tomuto rozkazu nebylo přiloženo jakékoliv počáteční školení, vypovídá o faktu, že český učitel zvládne naprosto všechno. Někdy bych docela uvítala pořad na ČT, který by vedl nějaký pedagogický Přemek Podlaha a každou neděli by vysvětloval, jak lze různé záležitosti ve školství vyřešit svépomocí.

V brzké době nás opět čeká další díl pořadu Zvládni to sám. Konkrétně mám na mysli rušení přípravných tříd. Kolegyně z přípravné třídy nás občas seznamuje s tím, co své svěřence v této „zbytečné“ třídě učí. Některým z nich například vysvětluje, že modelínou se obrázek vybarvit nedá. Nyní budou muset zvládnout učitelky prvních tříd situaci, kdy budou vyučovat čtení, psaní a počty, zatímco jim žáčci budou písmenka v písance vybarvovat modelínou.

Abychom si neodvykli samostanému řešení či předcházení problémů, připravilo nám ministerstvo nové školení. Jmenuje se Bezpečnost ve škole. Musíme ho absolvovat povinně, protože v poslední době se množí násilné útoky na učitele či spolužáky. V rámci školení se např. seznámíme se základními obrannými chvaty. K tomu jsem dodala, že chvaty se snad dřív učily jenom na Zlíchově. Před nějakou dobou mě jeden zaměstnanec ze zlíchovské školy přemlouval, zda tam nechci jít učit matematiku a fyziku. Posléze mi ukázal sbírku palných zbraní, kterou ve škole osobně zabavil. Chuť vyučovat matematiku a fyziku mě v tu chvíli tak nějak přešla.

Na školení o bezpečnosti údajně obdržíme pepřový sprej a naučíme se s ním zacházet. Napadlo mě šířeji rozvést i tuto myšlenku. Existují zhruba dvě možnosti, kde můžu ten pepřový sprej mít. Buď ho budu neustále nosit u sebe, nebo ho umístím do nějakého šuplíku.

Tak k variantě číslo jedna. Klíče od školy také nosí pedagogický sbor u sebe. Mně osobně se už mnohokrát stalo, že mi ředitel školy volal domů, aby mi sdělil, že jsem klíče opět nechala na táce od oběda a poslala je s tím tácem do myčky. Nemůžu zaručit, že to ještě někdy nezopakuju. Před školou opakovaně potkávám smutnou kolegyni, která by ráda odjela svým autem, ale bohužel už zase netuší, kde nechala klíče. O tom, jak kolega po předvánočním večírku třikrát prohledával celou školu, než klíče našel, se raději nebudu rozepisovat.

Také si můžete pepřový sprej pověsit na krk. Pedagog je pro pubertální žactvo už tak osobou nanejvýš trapnou, tak proč to ještě nevylepšit šňůrkou na krku omotanou kolem pepřového spreje.

Jako možnost číslo dvě se nabízí zamknout si pepřový sprej do šuplíku od katedry. Nesmíte ale příliš přemýšlet nad tím, že než ho z té zásuvky vyprostíte, žák do vás stihne vystřílet celý zásobník. Variantu číslo dvě představuje nechat šuplík odemčený. Při vrozené zvídavosti žáků ho pravděpodobně dřív nebo později někdo z nich vyzkouší. A právě vy se můžete stát prvním pokusným králíkem.

Diskusi o bezpečnosti ve škole uzavřel jeden kolega výrokem: „Budeme doufat, že se náboj zasekne.“ K českému školství bych na závěr použila jednu oblíbenou větu Miroslava Donutila: „Furt se něco děje.“