Děkuji všem za slova...

Děkuji, že máte odvahu takto psát. A hodně štěstí. Ve všem.

Dulezite je prezit a informovat ostatni, ze je mozne prezit...Za clanek karma, at je to osobni zazitek nebo ne...

v narážce na "vykázání muže z bytu" nemusíte litovat, že ste zákon minula, ono to tak stejnak nefunguje, kamarádka musela utéct v září 2011, nevykázali ho, jen se zeptali, "máte kam jít?" v bačkorách, v pyžamu a bez dětí.. více se o týrání mluví, to jo, ale mnoho se nezměnilo, bohužel

tohle je šílenství.. bohužel takových případů je moc.. někdy i velice blízko.. a nejhorší na tom je, že to nepoznáte, pokud žena nechce.. tak jako u mého dlouholetého kamaráda.. strašné zklamání, když vyplula na povrch pravda o domácím násilí.. dodnes mě mrzí, že jsem to nepoznal dřív.. u mně skončil jako kamarád, muž i člověk.. a na cestu jsem mu naložil přesdržku..

Omlouvám se za nesnášenlivost, ale já bych je fakt snad střílel, co s takovými... člověku se otvírá kudla v kapse, když to čte.

Teď jsem to četla manželovi a je na toho Vašeho bejvalého tak vytočenej, že prý by mu to šel nejradši oplatit a vzal pár kamarádů z oddílu...

Fandíme Vám!

Za odvahu.

Je to strašný....takhle daleko to nemělo zajít. Ale jsem ráda, že je to dopadlo dobře.

Asi jsem hodně přísná, ale já jsem nedávno kamarádce říkala, když dostala svou první facku, aby od něj odešla. Kvůli dceři zůstala. Když jsem ji vezla do nemocnice za půl roku s hluchým uchem po další facce, tak už jsem ji z nemocnice vezla k rodičům.

Jinak se to kolem mě neděje, a to, co píšete, je hrozné....