Lůzr a nula – Jak překonat strach z hodnocení

Článek se věnuje strachu z hodnocení – pocitu, kdy se cítíme nedostateční a opovrhovaní. Popisuje praktické cvičení, jak konfrontovat obavy a dokázat, že skutečná hodnota spočívá v našich činech.

Budu psát o něčem, jehož jedním z možných názvů je strach z hodnocení.

Strachech z hodnocení se rozumí ten nepříjemný pocit, spouštěný představou, že jsme pro okolí lůzr a nýmand. Okolí námi opovrhuje, nikoho nezajímáme, jsme nic pod kamenem, jsme nuly, nikdo a nestojíme ani za pohled nebo pozdrav.

Tento nepříjemný stav se v nás obvykle neobjeví takto vysloven, ale jen jako impuls něco udělat nebo spíš neudělat. Působí na nás nevědomě a skrytě tak řídí náš život a my se rozhodujeme podle něj. Náš životní čas ubíhá a nad některými věcmi se objeví lítost, proč že jsme ji neuskutečnili, co nám v tom vlastně bránilo.

Ráda bych nabídla jeden alternativní pohled na překonání tohoto strachu a jedno praktické cvičení na jeho oslabení.

Čeho se to vlastně bojím

Zkusme se podívat na tento strach z pohledu skutečných dopadů na náš život. Já sama „ráda“ se strachy bojuji tak, že si představím, že strach není jen nereálná obava, ale skutečnost.

Vysvětlím na příkladu - jsem před situací, schůzkou či události a zmocňuje se mě strach o kterém právě mluvíme. A já si řeknu, ano skutečně jsem lůzr, bezcenná nula, nikdo mě nechce, nestojím nikomu za pozornost, všichni mnou opovrhují, jsem absolutně bezvýznamná bytost. Pomocí slovního popisu se tento strach snažím vyčerpat a vědomě se dostat k tomu, čeho se to vlastně bojím.

Test reality

A pak nastává to nejhorší - test. Vystavím se té situaci, které se tak bojím. Zároveň ale říkám svému nevědomí např. tak pojď, sleduj: polovina té situace za mnou – můj život, schopnosti, peníze, přátelé, možnosti rozhodování aj. – zůstaly naprosto nedotčené i přesto, že si třeba všichni myslí, že jsem blbka a nula. Konec situace - co se stalo skutečně v mém životě, kde je ta skutečná katastrofa? Není, nestalo se nic.

Co z toho plyne?

Z tohoto cvičení vyplývá, že i když je strach velmi reálný, sám o sobě nic nezmění. Nemá v sobě moc, která by ovlivnila skutečnost – tu mají pouze naše činy. To, co si o nás myslí ostatní, může vyvolávat různé emoce, ale vždy máme možnost dokázat svému nevědomí, že v reálném životě z těchto představ neplyne pro náš život nic zásadního.

Poznámka k psychické péči

Chtěla bych zdůraznit, že tento článek nebagatelizuje psychické utrpení ani fakt, že některé úzkosti a strachy mohou být velmi silné a obtížně překonatelné. Pokud zjistíte, že vám samostatné zvládání těchto pocitů nejde, neváhejte vyhledat odbornou pomoc.