Ztracený rodný list aneb svatba v ohrožení

V pondělí o naší dovolené a přesně tři dny před koncem termínu, kdy jsme se museli nejpozději dostavit na matriku, abychom legálně přihlásili naši svatbu, jsem s hrůzou zjistila, že nemůžu najít svůj rodný list.

Pro jistotu jsem ještě volala na matriku, jestli je skutečně potřeba… a ano je.

Dvě hodiny intenzivního hledání a procházení každé složky, každé obálky, každého papírku v bytě a nic se nenašlo. Už jsem si ani nemohla vybavit, kdy jsem rodný list použila naposledy?

Ale ano, asi to vím. Před čtyřmi a půl roky při zápisu mé předchozí svatby. Od té doby jsem ho myslím vůbec nepotřebovala.

Jelikož jsem žena činu, která prověřuje všechny možnosti, volala jsem i mamce, jestli náhodou není ještě někde u rodičů? Ne, našla všechny mimo mého.

Na mém budoucím muži jsem viděla, jak rudne, přestává mluvit a začíná se tvářit, jako že jsem největší idiot na světě. Ale přesto se držel a vůbec nic mi neřekl. Obdivovala jsem ho za jeho ovládání a sama si v duchu nadávala. Přikládám to svému jinému stavu, kdy se mě opravdu snaží nestresovat. Ovšem ani nemusel nic říkat, sama jsem věděla, že jsem blbá. A litovala, že jsem se po tak důležité věci nepodívala už dříve.

No nic, škoda plakat nad rozlitým mlékem, všechno má přece řešení a v dnešní době internetu se dá zjistit takřka vše. Stačilo málo a už jsem věděla, že si tuto cennou písemnost stačí vyzvednout ve svém původním rodišti. Pro jistotu jsem si tuto informaci ověřila na matrice v Kutné Hoře a místo na Křivoklát se jelo na výlet do Hory :)

S naprostým nadšením musím konstatovat, že jsme konečně narazili na nesmírně schopnou instituci. Žádná fronta. Hned jsem šla na řadu. Příjemná paní, zatímco jsem šla do pokladny uhradit poplatek 100,-Kč, mi vystavila nový rodný list a během chviličky bylo vše vyřízeno. Opravdu klobouk dolů před matrikou v KH! A moc děkuji!

Ale tohle drama, ještě nemělo skončit. Když jsem venku vytáhla rodný list z obálky, tak jsem s hrůzou zjistila, že příjmení mé mamky za svobodna je špatně. Místo n tam bylo u. Chvilku jsem váhala, ale po dohodě s mým budoucím mužem, jsme se rozhodli to nechat být. Co kdyby to bylo špatně už někde v systému. Bylo by to na delší řešení a nám by to ohrozilo termín svatby, která je už za tři týdny.

V Kutné Hoře už jsem nebyla od svých studentských let a je pravda trošku smutné, že co jsem si nejlépe vybavila, bylo restaurační zařízení U Mikuláše Dačického, přesto že je v KH plno jiných zajímavých památek. Snad to bylo deštivým počasím, nebo časem oběda, ale jako loveckému psovi se mi podařilo vyčmuchat cestu k zapadlé restauraci.

Vevnitř jsme narazili na nějaký ruský zájezd, což nám bylo v ten hladový moment jedno. Důležité bylo se dobře najíst. To se nám také podařilo. A jako příjemný benefit, jsem potkala spolužáka ze střední, kterého jsem deset let neviděla a který v restauraci pracuje.

Musím přiznat, že jsem měla upřímnou radost, když povídal, že se mu dobře daří. A jak to tak v našem věku bývá, má po svatbě a mají děti, domeček, práci, takže všechno ideální.

Při placení u jeho kolegyně nás zaujala cena a záhy jsme zjistili, že se nám toto setkání s bývalým spolužákem vyplatilo, protože jsme dostali na celý oběd slevu 20% :) Děkujeme Davide!

Nakonec to nebyl zase až tak špatný výlet :)

Více na fb.