Chyba je v pánečkovi, pouštět psa na volném prostranství bez náhubku, to nemůže omluvit ani touha psa se proskotačit. Když si ho pořizujeme, musíme si vybírat plemeno vzhledem k prostředí, kde bude žít a také k našim fyzickým schopnostem.
Já mám německého ovčáka, který má velkou zahradu, ale každý den ho odměním procházkou. Když byl mladší dával mi pořádně zabrat, teď bude mít deset let, tak už se spokojí s ostřejší chůzí. Když se náhodou pokusím o něco, co se ani nedá během nazvat, sám po chvíli zastaví. Určitě je to s ohledu na mě, má strach abych ten výkon ustála. Stále se však pohybuje vedle mně, na vodítku
Pes je lovec, každý pohybující se cíl ho zaujme a rozběhne se za ním. Když potom nasaje pach běžce a navíc nasycený strachem, už se těžko odvolává. Stejný případ je když uvidí psa, ne všichni se spolu přátelí, stejně tak jako my lidé a vzájemné napadení přinese i zranění.
Proč tedy zbytečně riskovat, když stačí tak málo, tedy nepřeceňovat svoji vládu nad psem, protože pud, ten se těžko ovládá a ani sebelepší výchova ho nedokáže vytěsnit.
