Čtvrteční ráno

Zdá se jako každé jiné. Trošku smutné šedivé, ale svěží, tak jak to po dešti bývá. Do práce vyrážíme dřív a tak sleduji, jak se probouzí rozespalý Beroun. A pak když míjíme nákupní zónu a konkrétně Kaufland…zpozorním. Něco se děje

Přemýšlím o lidech, o tom jak ještě spí, nebo už vstávají a připravují se do práce, jak dětem chystají rodiče svačinu do školy a pak když míjíme nákupní zónu a konkrétně Kaufland… zpozorním. Něco se tu děje.

S údivem sleduji dlouhatánskou frontu, táhnoucí se podél parkoviště a samozřejmě všude plno aut, protože kdo by v tuto dobu chodil pěšky. Navíc když je potřeba tu být co nejdřív. A hned mě napadá, že snad dávají něco zadarmo, jinak si tu dlouho frontu (která je tak srovnatelná s frontou při otevření prvního McDonalds v Praze) prostě nedokážu vysvětlit.

A pak můj muž říká: „No vždyť je čtvrtek a začínají akce.“

Nevěřícně míjíme tento obchod a já vytahuju foťák, protože tohle si prostě musím vyfotit. Je to snad touha po tom nakoupit levně? Nebo uspokojivá představa, že získám něco pod cenou, co ti kteří si rádi přispí, už nestihnou? Nebo se to snad dá brát jako sport, ulovit co nejvíc, za co nejmíň? Přechytračit všechny ostatní?

Na nakupování není nic špatného, každý přece potřebujeme jíst. Ale je tohle ještě normální? Skutečně si domů potřebujeme vést plné košíky, těch nejlevnějších věcí – které dost možná tou slevou mají sníženou kvalitu? A opravdu je nezbytné koupit všechno v akci, jen protože je to v akci i když to vlastně vůbec nepotřebujeme? Jsme konzumní společnost, ale skutečně už se nakupování bere jako sport, nebo jediná ranní, večerní a víkendová zábava?