tak

mňa ten život nebavi, pozerat do zdi po unavena po navrate z prace, po 50 tke sa to zlepsi, ale to je este daleko

Kdoví, co to v lidech je a proč jsou tak rozdílní

Když jsem svého času byla jednou nohou v hrobě a ležela na LDN, kde kolem mě denně umírali lidé a gestapačky-sestry jen kolem mrtvého daly lantuch a ostatním přinesly jídlo, než si jeho veličenstvo doktor udělal čas, tak tam umírali lidé bez návštěvy a takovým už gestapačky ani nevykaly a neoslovovaly je jménem. Potom tam byly případy úplně odlišné a to, že zoufalý manžel seděl u lůžka hodiny a hodiny a potichu své ženě vyprávěl i když ho asi ani neslyšela. Těchto případů bylo naštěstí k omluvě lidského plémě daleko více. Když to řeknu cynicky, tak s hledáním druha je to jako s koupí domu.Běháte sháníte a když ho objevíte, je potřeba ještě na něj mít, a nebo slevit z nároku a milovat a zkrášlovat i domek chudší. On to vrátí.

zkuste toto

http://putujicioblak.blog.cz/1103/o-samote-a-vztazich

Dobrá nálada

sice nevyřeší všechny problémy, ale nasere tolik lidí, že stojí za to si ji zachovat!

A co vlastně

paní Janě brání, když má svého bývalého muže pořád ráda, se s ním nadále stýkat tak nějak na kamarádsko-přátelské úrovni. Nakonec se může kamarádit i s jeho novou ženou. Je to určitě lepší než nic. Je lepší mít přátele než nikoho. Tím, že si ho bude chtít pocitově znechutit se jí rozhodně neuleví. Rady typu dělat něco co jsem v životě nedělal a nemám k tomu přirozený vztah jsou poněkud zoufalé.

Re: A co vlastně

Jako třeba Rath a spol. Že jako bude mít ženy dvě, jednu starou a druhou mladou, a ještě lepší by bylo, kdyby mu ta stará vařila a prala a léčila ho a tu mladou měl na sex a povyražení. To ale jaksi ve střední Evropě v tradiční společnosti jaksi - nefunguje.

Každá rada drahá...

Milá Jano, se soucitem jsem si vše přečetla. Co radit? Víte, co byste mohla a měla dělat, nejtěžší je se k tomu přimět, že. Určitě pomůže čas, to je nejlepší lékař; i smrt malého dítěte časem přebolí natolik, že můžete žít dál - vím v vlastní zkušenosti.

Je prima chodit ven, začíná jaro - nádhera! Zkuste cestovat, splnit si sny - kdy jindy než teď? Už nejste vázaná dětmi a ještě vás neomezuje stáří a jeho neduhy. Zkuste někomu pomáhat, ať už soukromě ve svém okolí (postižené či nemocné dítě, hlídaní malých dětí, nákupy starším či nemocným sousedům,...) nebo přes nějakou organizaci, charitu. Je tolik potřebných a často se dostali do své situace nezaviněně. Člověk získá nadhled nad svým trápením, přijde na jiné myšlenky, začne si víc vážit i takových maličkostí jako že může chodit, že si dojde sám na záchod.

I ve vašem věku se dá seznámit. Po 20 letech manželství s gamblerem jsem se rozvedla, ta úleva! Po čase jsem potkala prima muže a chystáme svatbu - je nám dohromady přes 100 :-)

Koukám na Vaši fotku.... a prokoukla jste :-)

Stesk a smutek po nějaké ztrátě člověka, ať už je to rozchod, úmrtí, zkrátka po nějaké té těžké životní ťafce jako by měl určité množství nebo objem. Člověk se tím musí probrat, jinak bude celý život zatlačovat stres a frustraci někam do kouta a bude mu to brát sílu.

Je to jako sníst slona, každý den trochu, co kdo snese, jak říkal alcyhmista Scotta. Někdo se tím probrodí hluboce, ale zato rychle, jiný si to musí nadávkovat a odplakat a odsmutnit postupně a trvá mu to déle.

Já tím chci říci, že Váš stav, ač velmi skličující, je podle mě logický a normální a je součástí toho vstávání z popela. Chce se Vám plakat, tak si vyhovte a nechte slzy téct. Nebojujte s tím silou a hodně odpočívejte. Pokud něco chcete, vyhovte si. Pokud máte možnost trávit čas s lidmi, tam se trošinečku přinuťte.

Příjemný stav to není, ale pomine to samo časem. Držím Vám palce a přeju, aby to moc dlouho netrvalo.

Vstát........

Jsem s Vámi!!!! Jsme na stejné lodi a každá"rada" drahá.Z mé zkušenosti- zbytky energie věnovat samasobě!Moje heslo a krédo je:ublížit mi může  ten co se na mne dívá do zrcadla.Hlavu vzhůru děvče! Teď už bude jen líp! Třicet let je dlouhá doba-co vše žena zvládne!!!! A ráda žejo.Nejsem proti mužům,svým způsobem je mám ráda-Jen ne všichni umí být soudní. Přejme těmhle "věčně mladým"hochům ať tu svoji novou si užijí.Už naše babičky říkaly-boží mlýny melou.....Přejme jim!Pro Vás to je výzva.Užívat si podle svého! Je mi 55 let,půl roku po rozvodu a už se cítím lépe-přijala jsem výzvu.Držím palce

Přestaň být hodná

Msti se. Oškubej ho, pomlouvej ho, napiš nám do blogu, jaké měl zlozvyky a jakej to byl zoufalec, dělej zle. Mladé nějakým způsobem sděl, co ji čeká - půlku dospělého života se bude starat o starého dědka a druhou půlku bude sama stará. Nebo mu uteče. Dvakrát prožije stáří, mládí ani jednou.Výjimečně byl vtipný fejeton v Oně dnes: Stojí osmdesátiletá paní nad hrobem na hřbitově a je smutná. Přijde k ní kamarádka, a povídá jí: tak už nesmutni, Maruško, vždyť jste byli spolu 60 let. A paní odpoví: No právě. S tím hajzl.m. A já jsem celý život milovala Venouše!

Re: Přestaň být hodná

Tak toto je rada z kategorie těch nejzoufalejších. Ještě jsem neslyšel o tom, že by výše popsané někomu pomohlo, pokud to není psychopat.

Ale stačí tak málo

1.Plastiku, pokud možno všeho

2.Nový chrup

3.Za každou cenu se dostat k velkým penězům

Pokud není splnění těchto tří podmínek reálné, pak navštívit nejbižší hospic, slepecký ústav nebo krematorium a uvědomit si nesmyslnost svého fňukání.

Re: Ale stačí tak málo

A ty si udělej plastiku mozku! Taky by se hodila.