Mám tuhle životní demolici taky za sebou,

tak jenom upozorňuju, že to fakt je na dlouhou trať .. Drtivá většina lidí to přežije, takže asi i vy - to je důležitý si připomínat ve chvílích, kdy to člověka zmáčkne, až to bolí ..

Prakticky nejsou známy zkratky, je třeba to odžít a nechat zahojit, za pár let se zachechtáte tomu, jak jste se chovala a jak přemýšlela .. ale to je normálka

Nebudu tady radit, nakonec máte odbornou péči, jen nevím, jestli je dobrej návrh tyhle věci ventilovat tady veřejně.

Jediné, do čeho se pustím, je, že takhle veřejně bych prtnerovi nevzkazoval, že návrat je možný - akorát se nabízíte jako rohožka. Vrátit se (sám) musí ten, co odešel. Na vás je nezavírat dveře- pokud se tak rozhodnete.

A nakonec, protože vím, o čem mluvím, tam máte faktickou chybu. Protože je to obráceně: odpustit nakonec můžete všechno, ale zapomenout, zapomenout se prostě nedá. Ale to přijde s časem. :-)

Odpusťte, že se k tomu ještě vracím,

jen jsem si vzpomněla, jak mě u Vás v popisku zarazilo už před časem, že tam máte "žena na sklonku pracovní kariéry" a přitom Vám je padesát nebo těsně nad padesát (začít nový život po padesátce).

Já jsem tu psala před nedávnem, že mě štve, že mi právě bylo padesát - ale myslela jsem to jako výzvu, nikoliv jako rezignaci. Pořád před sebou máte spoustu pracovních let a spoustu zážitků, navíc máte výhodu v tom, že už máte vnoučata (o zájem víc). Mně ten Váš popisek připadal už tehdy jako dost kapitulantský - je dost možné, že tohle Vašemu muži vadilo. Takový ten nalinkovaný život, sklonek pracovní kariéry - důchod - vnoučata. Dost to popsal Zdeněk Svěrák ve Vratných lahvích.

Třeba Váš muž ještě nechtěl být na sklonku pracovní kariéry. Ale nevím, třeba jen hádám, sama víte nejlíp, jak to bylo. mějte se hezky JK

Re: Odpusťte, že se k tomu ještě vracím,

Ad padesát a konec kariéry (a potažmo života) - znám osobně ženu, o které, když jí bylo padesát, si lidi mysleli, že je jí třicet, takže tohle se netýká jen vyšlechtěných celebrit zpracovaných plastickými chirurgy.

No a pak jsou lidi, kteří v padesáti vypadají spíš o deset a více let starší - jak fyzicky, tak duševně a projevem. Autorka článku na mě působí, že spadá do kategorie, která působí na svůj věk spíš starším dojmem, jak podle fotky, tak - a to hlavně - jak píše.

chybějící první fáze?

Dobrý den, nevím, jestli Vám to ve Vašich úvahách pomůže, ale mám dvě poznámky:

1. první fáze - krize

Píšete, že jste ji neměli, ale já bych spíš řekla, že jste si jí nevšimla. Něco jiného je krátkodobý mimomanželský vztah a něco jiného dvouletý paralelní život a pak odchod k mladší přítelkyni. Je klidně možné, že Vy jste vaši společnou budoucnost viděla růžověji než Vás muž a to, že o tom asi nemluvil, neznamená, že o tom nepřemýšlel. Zrovna tak si myslím, že třeba bylo možné si nevšimnout, že nevidí svoji budoucnost jen s Vámi, ale zase to neznamená, že on tu krizi neřešil - možná ji s Vámi ani řešit nechtěl, chtěl se rozhodnout sám, takže Vy jste myslela, že krize není, ale ona byla. A zrovna tak je možné, že se děsil toho, když jste mluvila o tom, jak spolu budete v důchodu a co ta vnoučátka a co chata a dospělé

Re: chybějící první fáze?

děti - mohl se cítit být manipulován do fáze života, kterou nechtěl připustit a utekl od ní prostřednictvím té mladší přítelkyně. Čili neutíkal od Vás, ale od stáří. Ale těžko říci...

2. Píšete: "Když manžel odcházel, řekla jsem mu, že mu nic špatného nepřeji, ale dobrého také ne. Upřesnila jsem si to . Přeji mu, aby prožil to, co já. Tu bolest, beznaděj a ztrátu iluzí." Já myslím, že děláte chybu, i když je pochopitelná. Nijak si nepomůžete tím, že mu budete přát to špatné - ať už o tom mluvíte anebo si to jen myslíte (protože ono to je stejně vidět). Negativní emoce Vám ho nevrátí - dost možná ani ta pozitivní, ale na to nemyslete, berte situaci, jaká je teď.

Čekala bych, že až Vás to přejde, budete se snažit být mladší, hezčí, štíhlejší, vtipnější a já nevím, co ještě - aby viděl, o co přišel. Snažte se být mladší, hezčí, štíhlejší, vtipnější, ale ne kvůli němu, ale kvůli sobě. Zvedne Vám to sebevědomí a

krize

Podle mě jste tu krizi určitě měli, jen jste si jí nevšimla, nebo jste ji nepovažovala za podstatnou. Jinak mi přijde, že se pořád ještě příliš zabýváte manželem, ale víc by pomohlo zabývat se sebou.

"Ve světlých chvilkách vidím manžela jako sobce, který šel tvrdě za svým, zahodil rodinu, pro kterou jsem si myslela že žije."

Tohle je podle mého názoru klíčová věta - tedy ve smyslu "klíč k tomu, abyste pochopila, co bylo špatně".