Ještě je varianta

že kdyby potkal někoho jako svou nynější pětadvacítku v době, kdy jste spolu vy dva teprve začínali chodit, tak by se s vámi rozešel už tehdy, protože ona by byla jeho životní láskou  - a byl by to jen další normální rozchod. Ale protože nechtěl čekat 33 let, tak si vzal Vás - jsou totiž věci jako láska, které rozhodně nejdou naprogramovat. Taky je dobrý nežít jen vztahem, ale třeba i profesí, koníčkama atd. I když třeba i pro primářku nebo malířku či trenérku by takový rozchod nebyl jednoduchý, rozhodně by jí práce bránila v tom, aby se tím pořád tolik probírala.

Re: Ještě je varianta

 Tak to je teda blábol. Takže všichni ti Topolánkové,Paroubkové, Šípové a další trpěli, protože ty své pětadvacítky nepotkali už tenkrát. No - ona ta tehdejší pětadvacítka by byla dnes také již padesátkou, to vám jaksi nedochází?????

Koukněte na to z té lepší stránky

Kdybyste se chovala podle dnešních trendů, užívala byste do 40 a dneska máte doma 3 školáky, případně předškoláky. A to byste na tom byla podstatně hůř.

Nějak jste zapomněla uvést věk manžela

Viděla jste takový pár po šedesátce? Já se něco najednám s takovými páry. Vypadá to tak, že žena plně při smyslech jedná a muž nechápavě přežvykuje a je mimo. Jestli jste se chlapa zbavila v těchto letech, jste šťastná žena. Berte to tak, že vy jste ho měla v plné síle a odcházel, s posledním silami před kolapsem. To se budete divit, kolik vás ještě čeká i sexuálních dobrodružství. To je pro dobrou náladu totiž strašně důležité.

Re: Nějak jste zapomněla uvést věk manžela

Nemusí být úplně sexuální, i povedený flirt udělá svoje.

Po bitvě je třeba zchránit živé a mrtvé pochovat

mrtvý je jednoznačně ten vztah. Možná a nejen v pohádkách se stává, že se ten prostopášník vrátí, ale vztah už je mrtvý? Nebo? Nebo cooo?

A roztáhnout křídla k novým letům! Jedna dobrá herečka říkala, že manželství má cenu až když je člověk starej a to vy ješrě nejste, čeká Vás ještě určitě 35 nebo víc let. To už se vyplatí zahodit něco co už není a řešit něco nového.

Váš muž se rozhodl a nic to nezmění, takže to berte jako fakt a jeďte třeba do lázní nebo někam s nejmladším synem v modelu starší dáma s kolouškem. Koukejte kolem sebe, začíná to znova tak snad máte už dost zkušeností aby to tentokrát dopadlo lépe.

Dobrý lov

Asi měl důvod

Ono je někdy dobré se také podívat na sebe. Vím, jak se změní (výrazně k horšímu) ženy po svatbě a především po dětech. Možná by bývalý manžel spíše zasloužil obdiv, že to těch 33 let vůbec vydržel.

Re: Asi měl důvod

Možná jste si nestačil všimnout, ale s narůstajícím věkem se tak nějak mění každý. I muži, i když si to často odmítají přiznat a těhotenství je neničí.

Kdo chce kam, pomozte mu tam

Za pár let z něj bude nevrlý smradlavý dědek a doma ho nebudete mít vy, ale mladá krasavice - to je přece důvod k oslavě. Vy si budete užívat podzimu života a občas i vnoučat, jemu budou doma vřískat kojenci, které nebude mít kam vrátit. Vy budete svojí paní a sama si hospodařit s možná malým, ale pouze svým příjmem. On bude financovat náročnou manželku a novou rodinu. Vy máte sympatie a podporu celé rodiny, on si musí vytvářet a hledat nové vazby.

No schválně, kdo je na tom líp? Hlavně ho neberte zpátky, až přileze.

Re: Kdo chce kam, pomozte mu tam

Někdo má kojence rád. A vůbec, třeba žádné děti nebudou. A vazby se mu třeba vytvořit podaří.

Každopádně ať se stane co se stane, vyžere si to sám.

No hezké to není

Ale kdy jindy odejít, pokud odejít chce? když jsou děti malé? Navíc to že přestal být manželem neznamená, že přestal být rodičem. A nic si nenamlouvejte, jde tu především o to, že jste zůstala sama. A tak zdůrazňujete jiné aspekty, které nejsou zdaleka tak důležité.

Že ublížil dětem? No tak to potom počkejte jak jim ublíží on, nebo i vy až zemřete. Jasně že z toho nemají radost, ale jsou dospělé a výchova skončila, oni se s tím srovnají. A že ublížil svým rodičům? Ti mu už dávno nemají co kafrat do života. není úlohou dítěte, aby splnilo všechna přání svých rodičů. (teoreticky jim taky mohl ublížit tím, že si kdysi vzal vás a né  sousedovic Mařenku).

No nic, budete se stím muset srovnat. Najděte si nějaký koníček, popovídejte si s kamarádkami a pokud nebudete jen zatrpkle sedět doma, možná si také najdete nějakého partnera.

Zkrátka berte to jako příležitost k novému začátku.

Re: No hezké to není

Ale paní má pravdu... Se ženskou to v první chvíli zamává, ale z toho se dá otřepat a jít dál.

Děcka, i když dospělé, si taky časem zvyknou - ale zůstává to v nich už pořád. A nejhorší na tom je, že s velkou pravděpodobností se i on bude za pár let tlouct do hlavy, jak mu mohlo kdy takhle přeskočit. Prostě výsledek je ten, že jediný člověk, který aspoň někdy z takové situace vyjde dobře, je ta původně opuštěná ženská. Ten opouštějící chlap skoro nikdy ne. Děti a rodiče už vůbec.

Život

Někdy se ten život pořádně zkomplikuje... Taky mám manžela v tom "kritickém" věku, kdyby odešel, ublížil by hlavně svým dětem. Jistě bych cítila křivdu, za probdělé noci s nemocnými dětmi, aby on byl v práci fit , já jsem to nějak zvládla. Za škudlení když přišel o práci, aby děti nebyly o nic ošizené. Ale nedokázala bych mu odpustit, že zkomplikuje život vnoučatům, že jim odepře to, co jsem měla já a co měly naše děti ze strany mých rodičů. My ženské jsme tvrdší,musíme zvládnout ledacos, takže já bych se nehroutila. Jen ta vnoučata...

kde je chyba ?

a proc od vas odesel ? nekde asi byla chyba.

Re: kde je chyba ?

Když muž po padesátce odchází za pětadvacetiletým "koťátkem", nemusí být v původním vztahu chyba žádná (kromě toho, že je letitý a pochopitelně rutinní). Chyba bývá jen v jeho hlavě, v pocitu ujíždějícího vlaku a znovuobjeveném prožívání zamilovanosti "jako za mlada". Tím spíš, že se (soudě dle věku synů) brali asi hodně mladí a tenkrát si toho divokýho života asi moc nestihl užít...

Neboli

jeden člověk by se měl obětovat, aby bylo zbývajících deset spokojeno. No zní to logicky,  jako voják ve válce. Ale stejně, život je jenom jeden a dobrovolně se ho vzdát jenom proto, aby měly vnoučata dědečka by se mi fakt nechtělo.