Blbé období

Máte moje sympatie, neskuhráte, kladete rozumné otázky na které si dáváte stejně rozumné odpovědi. Dobře víte, že neexistuje prevence. Vidíte to kolem sebe dnes a denně. Neměla jste šanci tomu zabránit. Chápete to možná jako zradu, ano tak to vypadá z Vašeho pohledu, protože Vy jste zřejmě ten spolehlivější, stálejší, věrnější z Vás dvou. Jeho pohled je jiný a Vy se teprve teď dozvídáte jak odlišný od Vašeho. Určitě se teď nestačíte divit vedle koho jste vlastně tolik let žila. Těžká rána z které se musíte nějak otřepat. Čím dříve pochopíte že je zbytečné si klást otázky na které sice existují odpovědi, ale jsou zbytečné, tím lépe pro vás. Tlustá čára by byla ideální. Osobně jsem jela na několikadenní školení, zahraniční dovolenou začala dělat věci na které dříve nebyl čas. Jste společenská, inteligentní a nezávislá, tak to určitě dokážete. Budete se zase radovat ze života, uvidíte.

nebojde, bude líp

Taky se mi před pár lety ze dne na den zhroutilo skoro 30-ti leté manženství. Klasika - chtěl odejít k milence. Tvářila jsem se statečně, podala žádost o rozvod, dala mu termín, do kdy si musí odvézt svoje věci, a zbytek pak skončil v popelnici.... a špatně jsem spala, a brečela, když mě nikdo neviděl. A nejvíc mě mrzelo, že naprosto kašlal na děti. Byli tou dobou ještě na školách, už plnoleté, tak jim odmítl přispívat na studia a výživu... Že prý když na to nemají, tak ať nestudují...dostudovali, přežili jsme to.

  Mladá milenka to s ním nevydržela ani půl roku (přece jen byl zvyklý na nějaký domácí servis, a ona - přece mu nebude vařit a prát, ne?)  S další přítelkyní skončil pro změnu on, protože - světe div se - se věnovala nejen jemu, ale i svým nezletilým dětem.

No, upřímně, tak 2 - 3 roky mi trvalo, než jsem se s novým stavem věcí smířila. Teď konečně ŽIJU , a nepřemýšlím, jestli by to JEMU chutnalo, nebo jestli by ON tam taky chtěl ject...

Držím palce, a nebojde, bude líp

Rozpad rodiny a soumrak rodinných hodnot

Nejvíc se o něj zasloužily feministky svým "osvobozením od jha manželství", ale některým mužům to také vyhovuje...

Uf...

Zní to hořce... jak by ne....

Četla jsem diskusi a je tam spousta moudrých nápadů - namátkou "comme il faut".

Jen ten čas kdyby člověk teď mohl posunout dopředu....

Držím palce!

Re: Uf...

Člověk se musí soustředit na to, že je to každým dnem o malinko lepší. A pak se jednoho dne probudí a bude mít radost, že je venku hezky a že půjde na procházku nebo na návštěvu ke kamarádce, a na toho troubu si vzpomene jen mimochodem až pozdě odpoledne.

Ono na to lze hledět i jinak

Měla jste nějakých 30 let mladého produktivního partnera. Teď, když se mu začínají hlásit nemoci a stává se z něj nerudný stařík, převezme péči o něj jiná. Vy máte svobodu a starat se budete jen o sebe. Volný čas a dovolené si konečně zorganizujete tak, jak to vyhovuje Vám a nikomu jinému. A žádný chlap Vám doma nebude zapínat televizi.

Re: Ono na to lze hledět i jinak

inu, i tak sa móže

Držím palce.

Není to tak šedivé, jak píšete. Až se z toho vzpamatujete, zjistíte, že jste svobodná a volná a můžete dělat věci, které by vás předtím ani nenapadly. Hlavně ho neberte zpátky, už ho vlastně nepotřebujete. Slepovaný vztah má cenu jen kvůli dětem, kvůli samotnému vztahu ne. Přeju hodně štěstí.

překvapení

To je prostě život. Možná to chtělo o těchto věcech uvažovat dřív, průběžně, protože život je plný nástrah a překvapení. Mimochodem -ničeho jste si do té doby nevšimla? Ale každý z nás je jiný, někdo, třeba vy, opravdu něco takového nepředpokládá, protože by se mu podobné jednání zdálo zcela nepřijatelné, neetické. Pak ale může přijít takovéto překvapení... 

Re: překvapení

a čeho si tak asi mohla všimnout, kristepane ? Člověk je ve vztahu právě proto, aby byl v pohodě a poklidu, ne proto, aby byl soustavně ve střehu, co všechno se může stát (to by pak takový vztah nestál za nic a byl ba na zbláznění). Samo, že jí časem dojde, co všechno přehlížela, nedocenila a tak, ale to v žádném případě není její chyba. Od toho jejího je to prostě jen darebáctví.

Překvapení

Život dovede  být značně složitý a  také bolestivý, každý jednotlivý případ je jiný a překvapení není nikdy vyloučeno. Podle toho, co píšete, by asi bylo na místě abyste se také přípravila na  možný vývoj  toho typu, že se manžel novou láskou zhrzený anebo prostě vykopnutý bude chtít pokorně vrátit -  co potom?   

Já bych to neřešil

a žil si dál, jak se dá. Máte kde bydlet? Máte z čeho být živa? Jestli ano, tak není co řešit. Nejste sama , kdo o něco přišel a spousta lidí je na tom daleko hůř. Stalo se něco? Nic se nestalo, jen jste nastoupila další etapu svého života.

Vydržte...

Vydržte...rok to bude velice kruté...ale zkuste se na to podívat z pohledu 10 let...měla byste třeba doma ukňouraného dědka,, který popíjí...neupraveného dědka...čili může už ten zbytek připsat....muži ve většině případu si věk moc nepřipouštějí a také mají většinou tulení ruce...Konce mohou být dva...zůstanete sama a časem se Vám uleví...nebo ještě někde chodí ten pravý....máte také právo začít nový život