Překvapí, či nepřekvapí vás náš jazyk rodný…?

„Dokáže vás čeština ještě překvapit?“ Na vašich tvářích se jistě objevují nějaký ten úsměv možná pobavený a možná mírně uštěpačný. Věřte, nevěřte, rozumím. Čtěte dál. Možná vás zklamu, možná překvapím…

I já si dlouho myslela, že čeština, rodný jazyk, mě nemá šanci ničím překvapit. Za svým názor jsem si stála dlouho, naštěstí ale jen do doby, než jsem se začala učit jazyk jiný.

Nikdy bych nevěřila, že se při studiu cizího jazyka může moje mateřština stát zdrojem zábavy.
Může. A nejen to – náš dokonalý jazyk dokáže lehce uvést do rozpaků i kdejakého učitele angličtiny. Při pokusu o překlad, Čechům notoricky známé věty z repertoáru W+V: …nikdo nic nikdy nemá míti za definitivní, protože nikdy nikdo neví, co se může státi … obvykle docílíte toho, že i relativně otrlý, světa znalý lektor utrpí vskutku nefalšovaný šok.  

Jak život běží a vy dorůstáte, otevírají se vám obzory a přibližuje svět. Jako mládě, škole sotva odrostlé, jsem shodou okolností přišla k velké spoustě kamarádů ne-Čechů, v Praze studujícím cizincům. Sledoval jsem jejich téměř nadlidskou, a přitom téměř zbytečnou snahu naučit se můj rodný jazyk klasickým způsobem – ve škole a ze skript. Nedalo mi to a rozhodla jsem se jim pomoci - po svém. Ukázala jsem jim jak krásný a zábavný může být náš jazyk český a světe div se Komenský a jeho škola hrou zafungovala.

Položím vám otázku: Víte, co se stane, když spojíte řeckého studenta filosofie a češtinu?
Nevíte? Ani náznak?
 …pořád nic?
Tak já vám to tedy povím, když jinak nedáte.
Tímto netradičním spojením získáte překvapivě dobrou zábavu s vlastní mateřštinou!
Nevěříte? Taky bych nevěřila, kdybych to nezažila na vlastní kůži.  

Podívejme se například na jednoduché slovo jako je zmrzlina. Krkolomná to kombinace tvrdých souhlásek úžasně doplněná pouhými dvěma samohláskami, skrývá pro cizince naprosto neuvěřitelné a nevyslovitelné spojení.  A to ještě zdaleka nebyla řeč o, i pro nás, náročném jazykolamu s naprostou absencí samohlásek: Strč prst skrz krk.

Ve výčtu perliček, které kamarádům často naháněly husí kůži, nesmím opomenout ani nejdelší české slovo: „nejneobhospodářovávatelnějšími (mimochodem, úžasný jazykolam, co říkáte?).

Zábava s češtinou nás dokázala bavit hodiny a hodiny a stala se dokonce vítanou součástí téměř všech oslav a večírků - dokonce i pravoslavných Velikonoc. Jednoho z mých kamarádů tehdy čekala jedna z dalších zkoušek z češtiny a předpony a přípony mu opravdu nešly.

„Předpony a přípony, to nic není, to hravě zvládneme,“ snažila jsem se ho povzbudit. „Tak třeba, vem si sloveso balit napadlo mě, „kořen je bal a k němu se přidávají přípony a předpony jako je za, do, s, ...“

Mé vysvětlování zaujalo během chvilky téměř všechny. Ani nevím, koho to tehdy napadlo, ale za několik  minut jsme už hráli hru s ´panáky´, předponami, příponami a češtinou. Posilněni alkoholem jeden po druhém, kamarádi se svými roztomilými přízvuky, vykřikovali česká slova, ve kterých se vyskytovalo bal.

„..dobalit, zabalit, přebalit...“

„??? ???? (den xero), nevim…“ směje se jeden z mladíků a dobrovolně do sebe hází dalšího panáka ouza ´za trest´.
Kolečko pokračuje „...ubalit, přibalit, nabalit…“  Následují rozpaky dalšího hráče a další panák pro povzbuzení paměti. „...vybalit, rozbalit, sbalit…“
„Co znamená sbalit?“ ptá se jedna z kamarádek.
„To jako když si balíš kufr,“ vysvětluje další.
„Anebo taky, když sbalíš holku, že jo?“ obrací se na mě s otázkou jeden student ze Soluně, neřehlédnutelný to playboy.
„Přesněěěě,“ musím se smát, když vidím, jak se s patřičnou hrdostí, že to ví, rozhlíží po ostatních. „Sbalit můžeme i kufr i holku,“ potvrzuji a nadhazuji další slovo, tentokrát s přidanou koncovkou: “…balírna“.  
A znovu jedem kolečko kolem stolu s vonícími pochoutkami a já žasnu jak se těm ne-Čechům dokáže vybavit takové množství slov „…nevybalit, balení, balík, balíček, balička, zabaleno, rozbalený, nabalený, nedobalený, přibalený, ubalený, …

Jsem Češka, rodilá Češka, hravost a rozmanitost vlastního jazyka jsem ale objevila hlavně díky cizincům. Začala jsem tehdy o svém jazyce přemýšlet tak nějak obšírněji a ve více rovinách.
Naše mateřština si to totiž zaslouží!  

Co dodat? Snad jen to, že když chcete do detailů poznat a objevit jazyk, který celý život užíváte, používáte, využíváte i zneužíváte, pozvěte si na to cizince!