Vyšívání s neandrtálci

Nedávno jsem při sledování televize vyšívala vánoční dečku. Tento umělecký počin byl ještě minulý rok pětiletkou, ale nyní se z něj stala desetiletka. Dečka je malá a moje vůle ji jednou dokončit, silná.

Obrázek vytvořen AI nástrojem Microsoft Copilot na základě uživatelského zadání.

Inkriminované dopoledne se nedělo nic zvláštního, co by stálo za článek, dokud nezačal běžet dokument o neandrtálcích. Naprosto mě uchvátil – a po chvíli i zarazil. Záhadnou shodou okolností jsem se totiž dozvěděla, že neandrtálci vymysleli jehlu. Nebyla to jehla v dnešním slova smyslu, ale díky ní dostala tehdejší móda úplně nový směr. Vypadali daleko lépe (což je má priorita), ale hlavně byli lépe chráněni před zimou, a tedy i před vymřením. To však nakonec stejně přišlo.

Netuším, jestli jsou na tom někteří moderní lidé dnes lépe. Na zimních horských túrách občas potkávám polonahé lidi a říkám si, že je to rozhodně zajímavý trend. Možná je to nějaká příprava na další dobu ledovou.

A teď mě napadá otázka – vymřeli neandrtálci úplně? Odpověď je ano i ne. A proč je to tak složité, se dozvíte dál.

Cítíte někdy až na buněčné úrovni, že když kolem vás projde někdo s cigaretou, nejraději byste mu ji vytrhli a snědli? Odborně řečeno: i když jste přestali dávno, stále v sobě máte náklonost k nikotinu. A když máte sezonní depku, kterou si pro plynulost držíte v každém ročním období, napadne vás, že za tím může být něco víc? A pak ta přecitlivělost na sebemenší oděrky, které bolí, jako by šlo o ránu typu: „Tak tohle už určitě nepřežiji.“ A co je horší – i když jste nikdy mamuty nelovili, tajně se díváte na obrázky mamutů a přemýšlíte o technice lovu. Možná v sobě nosíte kapku neandrtálské DNA.

Varování pro analyzátory lidských duší: cokoliv napíšu, se týká úplně někoho jiného a já jsem samozřejmě zcela mimo. Nedávno kolem mě například prošli mamuti, ale já je nechala být.

Proč bych si ale přála mít v sobě kousek neandrtálské DNA? Pravděpodobně měli vyvinutější smysly než moderní lidé a také objevili řadu užitečných věcí. Například zakládání ohně bylo velmi zajímavé – pomocí pazourku (SiO₂) a pyritu či markazitu (FeS₂) vylétly jiskry a vznik ohně byl podpořen dřevokaznou houbou zvanou troudnatec kopytovitý a pyroluzitem (MnO₂). Postup je krásně popsaný v článku Hau Kóla – Kamenný oheň.

Jelikož se mi posledně bohužel nepodařilo založit oheň ani pomocí zápalek, více než teorii ode mě nečekejte. Na mou obranu – tehdy bylo deštivo, řvalo dítě, kolem cválali koně převážející pány policisty a na táboře jsem kdysi raději duševně nebyla. Kdybych musela přežít v době neandrtálců, pravděpodobně bych vymřela dříve, než bych řekla „švec“.

Jak ale mohli neandrtálci přijít na tak komplikované použití, jako je výše popsané křesadlo v kombinaci s dalším minerálem a dřevokaznou houbou? Mám několik zajímavých teorií:

a) Neměli počítače, ale měli spoustu času, než je někdo, nebo něco chtělo sníst.

b) Byli ještě chytřejší, než si myslím, a uměli cestovat v čase. Tato úvaha přišla po zhlédnutí Cizinky.

c) Měli další smysly, které je k tomu ponoukly.

d) Nechávám prostor vašim úvahám.

Pokud byste si přáli zkusit se na chvíli vcítit do kůže neandrtálců, velice zajímavým počinem je kniha Claire Cameronové Poslední neandrtálská žena. Autorka píše způsobem, který ve mně zanechal emoční stopu i spoustu myšlenek.

A když pomineme, že v některých z nás pravděpodobně neandrtálská DNA koluje, přemýšlím, co vlastně vedlo tak schopnou linii k zániku. Izolace? Nedostatek flexibility?