Tantra mezi třešněmi

Ctibor chtěl jenom projít alejí třešní, ale místo toho zažil nečekané tantrické dobrodružství, které mu jaro převrátilo naruby.

Tantra mezi třešněmi

1. část – Sázka

Byl první teplý jarní den. Některé květy se nemohly dočkat rozpuku a jiné už padaly na zem. Všude poletoval pyl, jako známka bujného plození, které dopadalo jak na nebohé alergiky, tak i na ty šťastnější, kteří se nemuseli zabývat ničím jiným než rozvíjením a následováním svých pudů.

Ctibor nedávno oslavil sedmatřicet let. Dá se o něm říct, že je celkem pohledný muž středního věku –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ blond, s mírně prořídlými vlasy a místy šedinami, které mu naopak přidávají na přitažlivosti. Ženy Ctibor většinou dostává na své zvláštní oči – jedno zelené a druhé do modra.

Ctibor pracuje ve stavební společnosti, kde opravuje stroje. Občas si přivydělává jako hodinový manžel. Má střechu nad hlavou, dost jídla a milenku Karlu. Milenecký vztah mu vyhovuje, avšak poslední dobou si musí přiznat, že se někdy cítí dost sám. V Karlině případě nepřicházelo nic vážnějšího v úvahu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vdaná a, jak sama říká, jde čistě o udržování mechaniky, nikoliv o city.

Někdy mu Karla svými názory přišla docela drsná. Ne že by byl Ctibor přehnaně citlivý, ale u ní si člověk občas připadal jako hadr, se kterým si někdo ještě pětkrát vytřel zadek. Měl co dělat, aby jí ukázal jasné hranice. Možná je takhle zvyklá jednat s lidmi v práci –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ je šéfkou HR v jedné společnosti, jejíž název si Ctibor nikdy nedokáže zapamatovat –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale u něj rozhodně šéfovat nebude.

Byl víkend a Karla tentokrát za Ctiborem nedošla. Měli domluvené dopoledne a nedorazila. Počkal do dvanácti, a potom se rozhodl, že svůj volný čas využije jinak: vyrazí za kámoši do hospody. Dnes sám být fakt nechce a kluky neviděl déle jak měsíc.

Hospoda byla jenom kilometr a půl od jeho domu, a tak se rozhodl jít pěšky. Šel rovně po chodníku, zahnul vpravo za sousedův dům a vydal se přímo přes třešňovou alej. Zrovna padaly květy třešní a Ctibor se nádherné jarní podívané nemohl nabažit. Sedla na něj zvláštní romantická nálada, prolnuta divokými, téměř nezkrotnými pudy.

A pravděpodobně to tak ten den měli i další lidé, protože u jednoho stromu zahlédl dva mladé, kteří si jen tak nesměle dávali první pusu. Moc jim to nešlo – Ctibor se musel pousmát, když si vzpomněl na svou první pusu. Tehdy mu bylo čtrnáct a líbání mu šlo pěkně blbě – byly zde hodně v akci zuby a překážející nosy.

Na chvíli se zasnil a vybavil si ten první polibek, na který se jen tak nedalo zapomenout. A právě v té chvíli periferně zahlédl další dvojici, tentokrát postarší pár. Vypadali, jako by je inspirovalo jaro všude kolem. Dokonce i ti dva zajíci, kteří dováděli sotva metr od stromu byli provděpodobně jejich velkou inspirací. „No ty vole,“ pomyslel si Ctibor. „Na to, kolik jim je, jsou docela svižní.“ Potom si uvědomil, že má před sebou sousedy. Prý začali navštěvovat kurzy tantry a evidentně kurzy přinášejí ovoce. Raději půjde dál a dopřeje jim trochu soukromí.

Už byl skoro na konci aleje, když se musel zastavit. Výjev před ním mu na chvíli vyrazil dech. Snažil se pochopit, jak je taková poloha možná? Je to nějaký druh akrobacie nebo jógy? Žena a dva mladíci – člověk nevěděl, kde je začátek a kde konec. Třešňová trojka si Ctiborova zvídavého pohledu všimla, dokonce na něj mávli, že by ho rádi přizvali. Ctibor ale jen zavrtěl hlavou, ukázal na hodinky, že jako spěchá, a raději pokračoval dál.

„Třeba by se dala tahle poloha zkusit ve dvou,“ přemýšlel Ctibor nahlas. Možná by se malý jógový návrh u Karly ujal, ta je většinou pro každou legraci, pomyslel si Ctibor, když dorazil k venkovnímu posezení u hospody. Od stolu na něj mávli kamarádi Pepa s Tomášem.

„Kde jsi tak dlouho?“ zakřičel na celé kolo Pepa – chlap po padesátce, plešatý, s pupíkem, v jádru dobrák. Kdysi byl Ctiborův a Tomášův mistr. Od začátku si docela sedli a nakonec se z nich stali velcí kámoši.

„Ale – studoval jsem přírodní scenérie,“ uchechtl se Ctibor. Sotva si sedl, prošla zadní brankou žena kolem čtyřicítky – černé vlasy, střední postava, takovým svým způsobem docela zajímavá. V ruce držela skicák a pozorně si prohlížela stromy a lidi kolem sebe. Když se otočila, Ctibor koukl na její zadek – větší, ale jemu se velké zadky moc líbí. Bože! Musí Karle zavolat, jinak mu z jarní nálady docela hrábne.

„Nečum vole a napij se. Ta ti stejně nedá,“ utrousil Pepa s pobaveným tónem.

Žena si jejich poznámky ani nevšimla. Usedla ke stolu v rohu, chvíli se ještě rozhlížela a pak začala kreslit, jako by svět kolem ní přestal existovat.

„Tak pánové,“ začal Tomáš, „zjistil jsem, že se začínám vracet do dětství. Každé ráno hraju zase hry. A pokaždé je to trochu jinak, takové malé překvapení každého dne.“

„Co? Jakou hru?“ Nechápal ani Ctibor, ani Pepa.

„Hraju hru: hlava, ramena, kolena, palce – co mě jako bolí víc,“ oznámil Tomáš naprosto vážně.

„Ty jsi blbec, fakt,“ utrousil Pepa a všichni tři se hlasitě rozesmáli.

Jarmila vyrušena rámusem, zvedla oči od skicáku a podívala se směrem ke trojici. A v tu chvíli se její pohled střetl s Ctiborovým.

Ten pohled byl tak intenzivní, že i když se žena znovu ponořila do kreslení, Ctibor od ní nedokázal odtrhnout pohled. Když se soustředila, jemně našpulila rty – a právě ten detail ho vyvedl opět z míry.

Naštěstí Tomáš začal přehnaně předvádět svou hru a Ctiborova pozornost se přesunula zpátky od ženy k Tomášovi.

Vzpomněl si, jak se s Tomem poznali na učňáku. Ctibor byl od prváku terčem drsné šikany dvou blbečků z vyššího ročníku. Jednou ho dokonce zatáhli do záchodové kabinky a snažili se mu narvat hlavu do záchodu. Tomáš šel tehdy kolem a zasáhl. Chodil na kurzy sebeobrany, a ta dvě hovada dostala přesně to, co si zasloužila.

„Musíš se mnou chodit na trénink, ať se naučíš bránit. Jasný?“

„Jasný,“ odpověděl Ctibor, a od té doby spolu trávili většinu času. Chodili spolu do školy, na trénink, zažili i první opití, po kterém Ctibor rozhodl, že už alkohol nikdy pít nebude. Navíc má trochu nedomrlé ledviny, takže proč jim ještě přidávat. A Tomáš se k němu jednoho dne taky přidal. Prý kvůli tréninkům, ale Ctibor tušil, že v tom hrálo roli spíš Tomášovo doma.

Ctibor si uvědomil, že se ve vzpomínkách zatoulal tak daleko, až mu uniklo, že čas notně pokročil a dáma už u stolu nesedí. Tak možná příště, nebo možná dorazí zítra?

Ti tři spolu dál mluvili o ničem a o všem a bylo jim dobře. Mezitím Ctibor stihl napsat Karle, jestli by se s ním večer ještě nesešla. Za pár minut Ctiborovi cinkla smska.

Dnes bohužel. A myslím, že už asi nikdy. Manžel na naše radovánky přišel, sorry, musím teď dělat hodnou.

Ctibor se nadechl a pomalu vydechl. Možná je to tak dobře. Třeba už by fakt měl hledat někoho, s kým bude chodit i na rande a dělat spoustu jiných randících věcí. Možná by se i zamiloval, kdo ví?

„Nepřemýšlej už tolik a napij se toho svého nealko patoku,“ poplácal Josef Ctibora po rameni. „Líbila se ti, co?“

„Kdo?“ dělal Ctibor nechápavého.

„No ta ženská, s tím velkým zadkem.“

„Ale ne,“ odvětil Ctibor. „Nebo vlastně jo, líbila, a zase tak velký zadek nemá.“

„V tom případě ji příště pozvi na rande.“

„Ta už se tu neukáže.“

„Ukáže, neboj. Navíc, je to moje neteř.“

„Ty máš neteř?“ Podivil se Ctibor.

„Mám. Moc jsem o ní nemluvil, jako rodina jsme se ani moc nevídali. S jejím tátou, mým bráchou, jsme se nemuseli.

Jarka sem nedávno začala chodit kreslit, protože prý je tady jakási aura. Většinou se jen tak dívá a pozoruje do zblbnutí, ani si nevšimne, že tady má strejdu.“

„A že jsem si ji tady nikdy před tím nevšiml?“ Zajímal se Ctibor.“

„Před měsícem se přistěhovala z Bedřichova. Rozešla se se svým chlapem, protože ji zahýbal.“

Josef se naklonil blíž. „Ale bacha, je to umělkyně. Často je úplně v jiném světě. Dokonce tak dlouho, že si málem ani nevšimla, že ten její je už dávno jinde.“ Potom se naklonil ještě blíž a samolibě se usmál. „A víš co? vsadíme se.“

„Cože? Co blbneš, Josefe?“ nechápal Ctibor.

„Myslím si totiž, že ji nesbalíš.“

„Není ti to blbé sázet se o neteř?“ Vložil se do diskuze Tomáš.

Josef chvíli přemýšlel. „Ne, není mi to vůbec blbé. Já vím, že Ctibor balit neumí. Párkrát jsem ho viděl v akci a je to pěkná mizérie.“

„No, něco na tom pravdy bude,“ přemýšlel Tomáš nahlas.

„A ty, Josefe, balit umíš?“ Snažil se Ctibor bránit.

„To teda umím. Moje žena dodnes vzpomíná na namlouvání. Nebyl jsem takové motovidlo jako ty. Kdyby ženské nesbalily tebe, tak si dneska ještě panic.“

Ctibora už Pepovy přiblblé kecy začínaly štvát. Většinou si je nebral příliš osobně, ale když se přidal i Tomáš, měl toho dost.

„Tak dobře. Vsadíme se,“ utnul to a chtěl už jít domů „Když vyhraju a sbalím tvou neteř, upečeš buchtu. A upečeš ji tady v hospodě.“

„Víš, že nepeču. To má na starost žena.“

„Vím, ale sázka je sázka. A ty sis přece tak jistý svou výhrou,“ vyjednával Ctibor. „No a když prohraju, –

„Budeš makat na mém poli celé léto a podzim. Platí?“

„Platí.“

A tím byla sázka zpečetěna.

(pokračování příště… )