Slza vojáčkova

Já měla sen, sen o vojáčkovi a jeho milé. Třeba patři tobě, nebo tobě. Jsou boje a boje, a většina nestojí ani za jadérko od jablka.

Slza vojáčkova

Ve snu slza na jablku vojáčku!

tály ledy kolem, rozfoukaly závěje,

vychutnávals sousto za soustem,

jako polibky – vlny, divoké peřeje.

Jaro přišlo vojáčku!

Jadérko, zem, slza a tvá zlost,

jabloň pevně zakořenila,

stejně i má hrdost.

***********

Jabloň rostla, rostla k nebi,

ze stromu kvetly naděje,

smutné vzpomínky pomalu bledly

a my doufali v domov,

že někde je,

že někde je!

***********

A přišlo léto, také podzim vojáčku!

listy něžně pohladily těla,

ze stromu míza zhojila všechny rány,

ze zlosti zbyla slza na mé dlani,

a potom jsme jen čekali na jiné životy,

až další kostky budou vrženy, další karty rozdány.