Posolená lehkost bytí

Hotárková, J. (2025). Někde v horách

Pár rozhodnutí — možná jedno jediné — a dno vítá? A pak jen dvě cesty: ještě hlouběji, nebo se pokusit najít stezky. Stezky často vrtkavé, plné nástrah a odřenin.

Pár ve středních letech se pokusil o druhou možnost. Díky jejich odvaze v současnoti můžete zhlédnout film Stezka života, jehož anglický název The Salt Path mi připadá ještě výstižnější. Film vznikl dle stejnojmenné knihy, kterou napsala sama protagonistka.

Sama jsem za svůj život poznala, jak vratká může být vnější jistota. Stačí opravdu málo — jeden chybný krok, nešťastná událost — a člověk začíná znovu.

A co ty, milý čtenáři? Jak si překonal, nebo překonáváš těžké chvíle? Bojoval jsi, nebo si plynul v proudu živlů, dokud nepřišla pravá chvíle vykročit dál? Nebo se raději vzdáváš?

Óda na na slano

Meziřádky utichly,

Domov? Kde že?

Par centů a pach potu.

Polštářem hlína klidu žehná,

růžencem kámen ku kameni.

Noha ku noze,

Nádech, výdech.

Jedna a jedna už nejsou dvě,

vítr se přidal do kroku

v taktu dalších živlů píská seno sláva.

Ornamenty mraků věští upřímnost

co bude, nebo nebude.

Nádech, výdech,

v krocích hledajíce odpustek,

živly na hostinu zvoucí,

podlehnout, splynout, nic mezi,

nemusí se nic, milý.

Jenom jít a prý jednou umřít.

Co zbylo?

My tam někde,

nekonečná země

a hrstka slaných ostružin.