Někdy platíme až příliš, abychom nebyli sami!

Dnes zamyšlení nad vírou a romantická báseň z mé starší tvorby. Kéž selský rozum nás provází! Kéž selský rozum nás provází!

Někdy platíme až příliš, abychom nebyli sami, ale kdo chce kam? –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Jedna moudrá dáma mi řekla: „raději být sám, než ve špatné společnosti“, myslím, že na této myšlence něco je. Víra je fajn, věřit se může v cokoliv (v přírodu, v čáry i máry i to fuk, v peníze, v rozum), jenom by to neměla být berlička, nebo být zneužívána. O zneužívání moci je toho napsáno také hodně, zejména doporučuji knihu Bambusové poselství, kterou napsal Wieslav Górnicki. V knize je, jestli si dobře pamatuji, něco málo i o budhistických klášterech a zajímavých činnostech v nich. Také zde najdete, jak se může lidská myšlenka zvrhnout v šílenosti. Já se snažím tak nějak, někdy, ve svých dílech přemýšlet o různých vírách a podat úhly. V kultu žádném nejsem a nebudu. Rozhodně jsem nikdy nebyla součástí žádné normální ani divné skupiny. Jednou mě akorát pozvali na deskové hry a místo toho se tam řečnilo o divných záležitostech (jak mě Ježíš spasí aj.) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tenkrát jsem se naučila rychle běhat. A protože jsem raději na deskové hry, protože stále věřím i v obor jako je Venerologie, tak orgie a rituální „blbinky“ nepraktikuji. Věřím v moudrost přírody a věřím v kouzlo slova.
A co vy?

(Zde romantická báseň. Já vím, zase ta romantika, fuj!)

Popelka

Byla jednou jedna Popelka,

nebyla to žádná modelka,

zadeček ji trošku kypěl,

leč na duši svět necivěl.

Ona krásná, ba že uvnitř byla!

Všechny masky dávno smyla,

jo a fakt jí blbě skřípli křídla

a někdy měla jenom málo jídla.


Jednoho dne z vesmíru,

dostala šatky se střevíčky na míru,

jala se jíti na ples,

když doma by nezůstal aň ten pes!


Běží Popelka, klopýtá,

když nad princem přemítá,

její krásný střevíček zrovínka,

šlápl do pěkně mazlavého hovínka.


Co dělat má? Ona zelení,

ví že je teď nevábné stvoření!

Kolem se stahují sekty mračna,

jejich pracny i ústa lačná!


Jala se čistit důkladně od své potupy,

zkusila všechny možné způsoby.

Jak tak pořád čistí,

tu ne princ, ale kovář od vedle zjistí,

že Popelka je mu milá

že s ní život bude pěkná síla,

také kovář je pěkný kanec

a zde tajuplný zvonec,

konečně je básni zvoneeeec!