Básně z kořenů III

Další pokračování mé básnické tvorby. Dnes zaměřeno na duši celkovou. Děkuji za předešlé milé komentáře a karmu.

Fraktály

V dlouhých nocích,

po věčnostech

s tygrem po bocích,

nad hlavou jestřáb hlídá,

když splývám s řádem Všehomíra.

Kolem hrají na babu fraktály,

s Prastarou skládáme rockové chorály,

do toho budoucnost hraje na struny

a s předky zpívám pod taktem luny.

Dětská

Douška mateří na spánku,

v mysli jedna a další vzpomínka,

polévky dobroučké z kaluží

a dítě, které netuší,

že některá slovíčka se taak nesluší!

Ráj zmrzlin a cukrových vat,

tajná místa pro pusinky,

výskot z lodiček z kůry

i první uvitý věneček,

prstýnek z čtyřlístku a sedmikrásky,

plující po řece až k moři,

kde se nikdo nikdy ničeho nemusí bát,

ani čerta, ani bouřky!

Kopání v písku, až do středu země,

až rovnou do Afriky!

Poklady ze střepů egyptských

vyprávěly tajemné příběhy

o králích a královnách magických.

Vesmírná

Duše se po spirále vine,

někdy plynule, tu jindy cesty mine,

v dalekých končinách, vše jednou splyne,

ve vodách jezerních, tam čeká klid,

tam vše se rodí, tam vše hyne.

Přátelství (Svatojánská)

Milá přítelkyně,

je čas úrody, je čas přání,

všechny zimní rampouchy

nechme jiným k mání.

Ještě přes oheň si skočme

a tančeme jak nikdy,

tím tancem nechme padnout

všechny dávné křivdy.

Milá přítelkyně,

duha zpívá tvůj příběh nad hlavou

vrásky zahoďme pro smutek,

jsou jen pro smích,

pro duši toulavou.

ProSebe

Obouvám se do tvých bot,

pláču, směju se, tančím s tebou,

skrze rány rozevřené mrazem

světlo zde prochází, stále i tmou.

Obouvám se do tvých bot

jdeme hlouběji, pevně držím tě,

zde není nic o naději,

zde jenom prosté bytí, jenom, že tak to je.

Zde jen ticho ze všech směrů

a husté bahno stéká tělem,

není přátel, ni rodiny,

jen dech a tep srdce ti je věnem.

Slzy, sladké vykoupení,

jak malý pramen v začátku,

měnící se v dravou řeku, co mele skály,

a moře plné klidu v novém pořádku.