Absurdní pohádka

Dnes vás pohádka zavede do Absurdního lesa. Opět doporučuji nehledat ponaučení ani hlubší smysl. Výjimku tvoří snad jen odkaz na jezení mrkve, protože mrkev je skutečně dravě zdravá! Za krásné foto od Kateřiny Kissové děkuji.

Pohádka vznikla na přání jednoho čtenáře a skupinky dospívajících mladíků, kteří určili téma. Byla mi zadána slova: Killer, masová kulička a dům. Společně jsme promýšleli různé možnosti příběhu. Hlavní osu, omáčku i závěr nechali na mně – takže jsem zvědavá, kudy mě pohádka při psaní zavede. Přeji vám pohádkové počtení.

Absurdní pohádka

V Absurdním lese bylo všechno naprosto mimo. Nic nedávalo smysl – a kdyby náhodou dávalo, nakonec stejně nedávalo vůbec. Mechy a houby prožívaly krizi spodní výšky, květiny a keře zase krizi střední výšky. A stromy? Ty se na všechno raději vykašlaly a šly si zazpívat a zatančit.

Krizi měla i místní čivava se svým kámošem, jorkšírem jménem Jou*. Rádi číhali za keřem na své oběti, zejména lidské, aby jim pořádně potrhali alespoň kalhoty. Jenže jako by se jim najednou zničehonic z trhání vytratila veškerá radost. Trhání už nebylo, co bývalo – radost jim nepřinášelo ani leknutí, ani čirý děs v očích obětí.

„Hele Či (absurdní jméno pro čivavu), nemyslíš, že už trhání není co dřív? Že už se nás nikdo moc nebojí?“

„To je pravda, chtělo by to zkusit něco nového – zajdeme za králíkem, ten by nám mohl pomoct,“ napadlo Čiho.

Králík byl původně zajíc, jenže se chtěl lišit od ostatních zajíců v lese, a tak se převlékl za králíka. Šířily se o něm zvěsti, že si vypěstoval decentní závislost na mrkvi.

„Pánové, vůbec netuším, jak vám pomoci. Nemáte mrkev? Když mi dáte mrkev, možná mě něco napadne,“ prohlásil zajíc – tedy králík – a svá slova ztvrdil tikem oka.

Či i Jou u sebe vždy nosili nějakou mrkev, protože měli rádi vitamíny**. Nabídli králíkovi hojnost mrkve, a když svůj úplatek snědl, zamyslel se – a usnul.

„Tak z toho nic nedostaneme, Či,“ Posmutněl Jou. Jeho myšlenky začaly nabírat podobu klesající lineární funkce, která se nelítostně blížila do záporných hodnot – právě když si vzpomněl na myslivce.

„Či, zajdeme za myslivcem. Ten ví všechno – nebo se tak alespoň tváří. Jistojistě nám pomůže.“

A tak jako se slepička vydala na dlouhý výlet, s cílem zachránit kohoutka – nenasytného a pravděpodobně jediného kohouta na světě, který dokázal podivně dlouho vydržet bez dechu – i naši dva výletnici se vydali na další strastiplnou cestu za dalším zbytečným článkem, který jim pravděpodobně vůbec nepomůže.

Myslivec nebyl ve skutečnosti myslivcem, ale ochráncem přírody, který se při své bohulibé činnosti jednou zapomněl v lese a usnul. Zvířata ho ze srandy – i z čiré zištnosti – převlékla do mysliveckého. Novopečený myslivec se po probuzení a zjištění, co to má na sobě, nezalekl nové role a řekl si, že když už je myslivcem, zkusí se svého úkolu zhostit po svém. Původní myslivec byl zvířaty zajat a uvězněn v místních bahenních lázních, kde o něj bylo náležitě postaráno. V lese nastal od myslivce pokoj, který zvířata využila k pořádání večírků. A tak v lese zavládl pěkný nepořádek – jenže nikomu se nechtělo potom uklízet!

Myslivec ve svém novém domě zorganizoval pro zvířata přednášku, při níž chtěl využít asertivní způsob komunikace. Právě když byl hluboce pohroužen do svých představ o přednášce, objevili se ve dveřích Či a Jou s prosbou o radu. Myslivec netušil, jak jim pomoci – jediný, kdo ho napadl, byl Killer. Znal ho z minulosti a věděl, že Killer pořádá kurzy útoků.

„Ale pozor, s Killerem si není radno zahrávat!“

Jou i Či byli tvrdohlaví a zvědaví, takže zajásali a vydali se k místní bažině.

Killer byl krokodýl, který spravoval místní wellness bažinu a vedl zmíněné kurzy. V Poslední době nebyl příliš dobře naladěn – trápili ho parazité. Bylo mu neustále špatně, i když radikálně změnil jídelníček a stál se napůl vegetariánem. Zrovna se věnoval masáži původního myslivce a přemýšlením, jestli se opět nestane stoprocentním masožravcem, když dorazila dvojice.

„Ahoj Killere. Nechtěl bys nás naučit svoje řemeslo zabíjení? Myslivec říkal, že ty jediný nám můžeš pomoci.“

Killer se podíval na dvojici před sebou. Netušil, jestli se má smát – nebo zase smát. Jenže se mu připomněl jeho parazitický problém.

„Naučím vás všechno, co je třeba – ale nejdříve mě musíte zbavit parazitů v tlamě.“

Či se trochu podivil: „A to nás nesežereš?“

„Nebojte se, jsem už skoro vegetarián. Psy vůbec nežeru.“ Odpověděl krokodýl a udělal co nejemnější krokodýlí oči.

Jou chtěl dosáhnou svého cíle a odvážil se nahlédnout do krokodýlí tlamy. Či byl také zvědavý, a také se snažil nahlédnout.

„Posuň se Jou“

„Posuň se ty, já vůbec nevidím!“

Jak se tak strkali, krokodýl se malinko lekl – a jak se lekl, bohužel polkl. Ne že by to zcela promyslel, ale řekl si, že když bude intenzivně myslet na trávení, třeba ho zpomalí. A když ne, aspoň se malinko nají.

„Co tady děláte?“ ozval se jeden z obřích parazitů.

Uvnitř těla bydleli obří parazité, kteří si říkali Paparazité. Byli strašní – drbali krokodýla od hlavy až k patě, a navíc vypadali dost agresivně. Rozhodli se dvojici vetřelců roztrhat. Jou a Či zaujali obranné pozice a jali se z parazitů nadělat masové kuličky. Postupně je házeli do světelného otvoru, který se nacházel naproti krokodýlí tlamě. Všude kolem zuřila mela, která měla v břiše krokodýla značný dopad. Killerovi se udělalo špatně – a vyvrhl všechny, kdo ještě zbyli, ze svého těla ven. Tím Jou a Či naštěstí přežili. A krokodýl zůstal stále skoro vegetarián.

Jelikož zvěsti se kamarádí s domněnkami – a jelikož šly náhodou kolem – rozšířily v absurdním světě příběh o čivavím a jorkšířím killerovi, kteří si poradili s parazity a krokodýlem.

Od té doby měli v lese Jou i Či takovou pověst, jakou potřebovali. Většina se jich dost bála – včetně lidských bytostí.

A to je dnes konec a začátek něčeho nového. Mějte se, jak je potřeba!

Vysvětlivky:

* Čte se česky Jou, nikoli džou.

** Zde nenucená inspirace pro požívání zdravějších pochutin. Mrkev chutná skoro stejně dobře jako smažené brambůrky a zákusky – asi mňam!