Ten stroj, jenž byl postaven do mnou velmi navštěvovaného místa, je peklem pro moji peněženku. Již v titulku jsem se dopustila drobné mystifikace, jelikož má závislost na automatech není přesně toho typu, co si většina z nás představuje. Nicméně jsem jej zvolila záměrně pro upoutání vašich očních bulev přímo na tento článek.
Jsem závislá na automatu, ale ne na hracím. Jsem závislá na automatu na kávu a všeliké dobroty. Všechno se to stalo jednoho krásného zářijového dne, kdy byl do mnou velmi často navštěvované budovy vpraven tento stroj. Samozřejmě že předtím tam byl jemu podobný, ale už měl nějaký ten rok za sebou a nedokázal mě omámit jako ten nový. Zkrátka mě tento objekt očaroval svou mladistvostí, čistotou, mohutností a neskonale famózním nitrem, které v sobě skrývá objekty mých nejtajnějších tužeb. Jeho tělo a trup prozařují má rána a dopoledne. Jsem polapena, zamilována, uchvácena.
Zkrátka je to obřad, tradice… vlastně folklór. Den co den neváhám zdolat tisíce schodů pro získání aspoň kousku duše automatu. Jsem posedlá a neváhám svou zvrhlost přenášet dále. Zlanařila a uvedla jsem do neštěstí i dalšího člověka, jenž musí se mnou snášet chtíč po delikatesních vnitřnostech zařízení.
Je to naprosto elementární. Stačí si vzít svou peněženku a otočit ji o 180°. Všechny malé kovové věci, které vypadnou, se pak snažím nepozorovaně sebrat, dát signál svému kamarádovi a pelášit společně ke zdroji naplnění našich tužeb. Následovně uchopím mezi ukazováček a palec kovovou placičku, kterou vhodím do útrob zařízení a zadám přísně tajný kód, který musím zjistit zadíváním se do blahodárného centra stroje. A pak to přijde – chvíle neskonale hříšného pocitu, který je doplňován pomalým dopadem mnou zvoleného kousku duše automatu do místa určení. Poté mohu vložit svou ruku dovnitř a dotknout se tak toho blaha snad jen na malou chvíli a odhodlaně se dám do požívání onoho pokrmu celým svým trávicím traktem. Opět zdolávám schody se šarmem a důslednou vážností, se kterou vychutnávám obsah a následovně při chůzi spaluji kalorie, jež nabudu z duše - léčivé potraviny.
Jenže vždy přijde vystřízlivění, které se samozřejmě dostavilo. V prvopočátcích začínala místo mě spalovat kalorie má peněženka a v druhopočátcích se dostavila má dobrá kamarádka, která se stala mou lékařkou v závislosti. Vytvořila si speciální papír, kam zapisovala mé útraty. Nejprve to docela fungovalo, dokonce jsem si začala kupovat levnější kelímek na kávu, nicméně se to po měsíci zvrtlo a jsem v tom znovu. Ale moc děkuji za její terapii, stále cítím naději.
Je to se mnou špatné, ujíždím na automatu na kávu a dobroty. Leze to do peněz. Musím s tím přestat, ale až od zítřka anebo ne, až od příštího týdne… to budou Vánoce… tak si to dám jako novoroční předsevzetí.
Krásné Vánoce a šťastný nový rok, nechť automaty prozáří i vaši duši.
