A je to tady! Po více než půlroční absenci tohoto útvaru na mé tváři mohu s radostí v srdci oznámit, že je zpět a ve své nejlepší kondici. Bystřejší jedinci již jistě pochopili, že objektem pokrývající má ústa je opar. Šťastlivci, kteří nebyli obdařeni čas od času vzrůstajícím, nechutným a oplzlým elementem zdobícím okraje mých rtů, mohou slavit. To naše „asociace herpes oparus“ má situaci lehce komplikovanější. Zkrátka nikdy se jej nezbavíme.
Řekněme, že opar má své „letní“ a „zimní“ sídlo. Na letní rekreaci vyjíždí na povrch lidské kůže pěkně se provětrat na čerstvý vzduch a jeho zimní zámeček se nachází v klidných útrobách našeho těla. Slova letní a zimní nespojujte s příslušnými měsíci, jde čistě o mnou vymyšlené pojmenování pro lepší pochopení chování oparu.
Nyní bych se chtěla zaměřit na letní sídlo, které je pro mě, mé zrcadlo a okolí vizuálně významnější. Jde tedy o období výskytu herpetického puchýřku na vnější straně mého rtu. První dny, kdy vyvstane na povrch, jsou nesnesitelné. Členové mé „pseudoasociace“ mi jistě budou rozumět. V těchto dnech má malá obluda rozměry jen několik milimetrů, ale ve své duševní podstatě dosahuje velikosti několik centimetrů a dokonce i metrů. Mám pocit, že ho mám přes celou hlavu a všichni lidé, se kterými přijdu do kontaktu, se musí na moji škaredou herpetickou skvrnu dívat a při jejich neštěstí se semnou ještě bavit, a tím se jim prodlužuje doba, kterou musí sledovat můj nerudný, škaredý a nechutnaný puchýř. Ano, opravdu mám při hovoru s lidmi, za přítomnosti oparu pocit, že pokryl nejen mou hlavu, ale i tělo od kořínků vlasů až po konečky prstů. Zkrátka jeden velký chodící opar a k tomu sebevědomí na nule. A ještě při mé na sebe upozorňující schopnosti velkou část lidí nezapomenu informovat o tom, že jsem nositelem oparu asi kvůli tomu, aby byli spraveni s tím, že o této skutečnosti na mých rtech vím a zahájila jsem s touto záležitostí léčební řízení.
Můj malý cizopasník na mých ústech je velmi družného vychování. Jakmile se má ústa střetnou s jinými ústy, či předměty, které se potom střetnou s jinými ústy, herpetický zlobřík nečeká a vytvoří si velmi rychle další letní, a pokud daná osoba není členem asociace tak i zimní sídlo v novém lidském těle.
Samozřejmě že družba oparu může probíhat i na jedněch rtech. Můj osobní rekord jsou tři opary zároveň. Opravdu úctyhodný výkon, musím se před sebou sklonit.
Ale jelikož se nacházíme v moderní době, tak nám s léčbou může pomáhat spousta seriózních léčiv, navržených předními odborníky. Zastaralejšími způsoby jsou babské rady, které jdou ovšem do módy. Ale nejlepším lékem je stejně nejspíš čas. Po týdnu a více opar odjíždí na zimní sídlo a já se mohu směle věnovat osobnímu rozvoji v sebevědomí, které jsem za týden s oparem dokázala dokonale ztratit.
Tak na „ šťastnou“ shledanou, pane opare.
