Kdo jej nemá, jako by nebyl. Ovšem a nicméně je má už velká část naší populace. Ozařují naše mozky a nutí nás k věcem, kterým nemůžeme rozumět, avšak jen do té chvíle dokud si je nezkusíme. O čem že to je řeč? No přece o inteligentních mobilních aparátech, které nám ve značné míře mohou usnadňovat, ale i stěžovat život.
Hned pro začátek se přiznám. Ano, jsem držitel osobního, černého, bystrého a elegantního pomocníka. Ještě pro pořádek a pro milovníky těchto technologických vymožeností bych chtěla dodat a lehčí hádankou upřesnit, že operační systém v mém zařízení je a byl velmi populární jako počítačový. Před pár lety se firma rozhodla jej umístit i do telefonů a řekla bych, že aktuálním klíčovým slovem v tomto operačním systému je číslice osm. Dostávám se ke skutečnosti, že majitelé velmi vyspělých mobilních zařízení nejsou sjednoceni a dělí se do několika táborů. Jedna skupina je ta moje, kterou velmi horlivě zastupuji, jelikož jsem majitelem produktu tohoto typu, a tak logicky nemohu být proti, to bych byla i proti sobě a já se mám docela ráda. Další smartfounovou skvadru tvoří jedinci, jejichž elektronické placatice vyznávají umělou inteligenci, která má synonymum v krásném českém slově robot. Musím uznat, že tady se jméno operačního systému opravdu povedlo, jelikož by se dalo hovořit i o hloubce, kterou název skýtá (ovšem jen do jisté míry). No a do třetice takový top mezi telefony a elektronikou obecně. Nemůže jím být nikdo jiný, než velkoobchod s jablky a s obrovským počtem spokojených zákazníků, kteří si na jablíčkách pochutnávají. Existují i další operační systémy, ale těmi se zde (kvůli mé nedostatečné znalosti) nebudu zabývat.
Můj osobní vztah k mému aparátu je vřelý, leč naše vazby občas chladnou a chřadnou. Nepopírám, že díky němu by k usnadňování mého života nedocházelo, avšak často mě dostává do spárů ukrutné lenosti, ze kterých se jen těžko dostává. Největší vrchol lenosti v souvislosti s mým komunikačním zařízením byla chvíle, kdy jsem se ráno probudila, měla jsem zatáhnuté žaluzie a potřebovala jsem vědět, jaké je počasí. Problém byl v tom, že můj smartfoun pod palbou dvou aplikací věnujícím se počasí plus ještě s přístupem na internet, kde jsou tisíce dalších údajů o okamžitém stavu ovzduší, byl ode mě ve vzdálenosti asi dvacet centimetrů, zatímco žaluzie byly asi čtyřicet centimetrů. Samozřejmě když připočítám náročnost pohybu, jenž by musel být vykonán pro otevření žaluzií, které pro mě byly v tu chvíli naprosto nepřijatelně vysoko nad hladinou mé postele, dostala jsem báječný a řekla bych přímo grandiózní nápad. Co takhle podívat se na moji skvělou appku s počasím, abych věděla, jak je právě venku? Musím říct, že jsem si s myšlenkou lenivého charakteru pohrávala docela dlouho a nechala jsem se unášet pocitem, který mi tato myšlenka dopřávala. Ale pak jsem si řekla: „A dost!“ Hrdě jsem si stoupla, otevřela žaluzie, zjistila aktuální stav počasí a s čistým srdcem vyšlápla vstříc novému dni.
Tak to byl můj příběh s bystrým telefónem, myslím, že jich máme všichni spoustu. Nicméně je škoda, že všichni máme historky s chytrým mobilem, ale příběhů s lidmi začíná ubývat. Je třeba se krotit a umět si říct „stop“, když mám možnost trávit čas s přáteli. Ony ty, jak já s oblibou říkám placatice zase úplně super nejsou. Kiksne to v nejmíň vhodnou chvíli nebo to pro jistotu nereaguje vůbec. Co se týče datového připojení, tak se vám to „třigéčko“ chytne akorát jen na vybraných místech a celkově, má to své pro i proti. Všeho s mírou a všeho moc škodí. Takže hoďte si ty své umělé robotické kamarády do nabíječky a jděte pěkně někam ven s přáteli, ať do toho pořád nečumíte a ať se vám nevypálí mozek.
PS: Nezapomeňte si stáhnout appku s počasím, kdyby se vám ráno nechtělo vylézt z postele. ;-)
PS2 : Už fakt běžte vypadnout někam ven!!!
