Snad každý ji někdy měl. Je neúprosná a neskryjete se před ní nikde. Jde o věc zcela nechutnou, ale je součástí našeho života.
Rýma vzniká asi takto: Chodíte mezi lidmi a vytváříte společenské vztahy. Někdy z vlastního popudu a často z donucení, například když cestujete tramvají do práce. Zkrátka lidi jsou všude a kolik je lidí, tolik je těch malých virů, kteří si pohrávají s vaším organismem. Povaha virů je velmi donjuanská a nikdo před nimi neunikne. Navštívit náš organismus mohou kdykoliv a za jakékoliv situace. Hopsnou dovnitř a minimálně ten týden si tam pohoví. Vyprodukují rýmu a vy se na týden a déle stanete ohyzdným objektem pro vaše okolí. Nakoupíte pakl kapesníků, rozprostřete kapesník a za pomocí vašich posledních sil stáhnete svaly v celém těle, abyste jimi ty zelené nečistoty ve vašem těle vyhnali ven. Po úporném snažení vyprodukujete do kapesníku tento materiál a radujete se, že můžete dýchat. Ovšem za několik sekund máte po radosti, jelikož přišla nová dodávka zeleného zboží. Na tváři se zjeví smutek a vy s pokorou otevíráte pusu, která vás uspokojí pocitem nádechu. Celý den potom chodíte s otevřenými ústy a lidé se na vás dívají jako na člověka, který při mluvení zapomněl zavřít pusu nebo jako na toho, kdo má čerstvě vyndaná rovnátka a chce světu ukázat svá nová rovná kusadla.
Smrkání je činnost zcela zvláštní. V některých zemích jde o neslušnost, co se týká smrkání na veřejnosti, což u nás naštěstí neplatí. Zvláštní je na tom to, že každý máme úplně jiný styl smrku (tím opravdu není myšlen strom). Karel smrká jako lesní roh na vojenské přehlídce, zatímco Věruš smrká jako loutna při svitu měsíce. Tak to by svaz českých rýmařů mohl dát dohromady nějaký symfoňák a zahrát nějakou básničku.
Říká se: „Léčená rýma trvá sedm dní a neléčená týden.“ Podle mě je to trochu blbost. Já mám rýmu vždycky minimálně čtrnáct dní. Dokážete si představit, jak jsem přitom neekologická. Tuny papírových kapesníků končí ve zbytkovém odpadu, protože není možno je recyklovat. Nějaký chytrolín by namítnul, tak používej látkové, ovšem ten asi nikdy neměl rýmu, jelikož jeden látkový kapesník mi vystačí na jeden akt smrkání. To by znamenalo, že bych sebou musela nosit kopu látkových kapesníků. Navíc tolik jich zase nemám, a že bych byla nějak natěšená do jejich praní, se také říci nedá. Mimochodem praní to znamená voda, a to znamená plýtvání, a to znamená neekologické, takže jsem tam, kde jsem začala.
Rýma je děsně anti-sexy. Představte si krásného svalnatého chlapa vysvlečeného do půli těla, jak smrká. No to je konec. Rýma to všechno přebije, má totiž obrovskou sílu a moc.
Jestli někdy ve světě vznikne velká válka, tak to bude kvůli rýmě. Proč, to se mě neptejte, protože to sama nevím, ale tak nějak to cítím, protože už nemám rýmu.
