Stabilizace bezpečnostních sborů v podání vlády je jen iluzorní

Ve středu 19. dubna se na Výboru pro bezpečnost projednával vládní návrh novely zákona o příslušnících bezpečnostních sborů.

Teprve v únoru tohoto roku byla Poslanecké sněmovně představena novela služebního zákona, která je jen další ukázkou předvolebního populismu ministra Chovance, který se dušuje, jak moc je novela pro policisty, hasiče, celníky, bachaře a další prospěšná, stabilizační a jak se zlepší i samotný, prozatím jen tristní a ani vzdáleně ideální nábor nových příslušníků.

Kdyby za sebe pan ministr Chovanec neposílal na jednání náhradu, mohl se alespoň dozvědět, v čem s ním nesouhlasím a s jakým přicházím řešením. O mě a pana ministra Chovance zde ale nejde, a tak jsem se nenechala odradit a představila jsem pozměňovací návrhy, které mají za cíl z novely vypustit zcela zbytečně zaváděnou šestiměsíční zkušební dobu pro nové příslušníky, ale i náborový příspěvek, který nejenom svojí výší, ale i časovým horizontem, ve kterém má být v budoucnu vyplácen, povede jen k další řevnivosti a generačním animozitám mezi příslušníky bezpečnostních sborů. Oproti tomu jsem navrhla možné řešení dostatečného finančního zajištění příslušníků bezpečnostních sborů a jejich motivace spočívající v zavedení stabilizačního příspěvku. Zástupci ministra Chovance však mé pozměňovací návrhy z nepochopitelných důvodů nepodpořili a zaklínali se domluvou s policejními odbory. Ano, s odbory, které mají ideálně hájit práva příslušníků bezpečnostních sborů. A protože dohoda mezi odbory a ministrem vznikla ještě před posláním zákona do legislativního procesu, stalo se předvídatelné - vládní koalice smetla mé návrhy ze stolu.

Zkušební doba je proti zájmům příslušníků bezpečnostních sborů

Dnes jsou známy dva typy služebního poměru – na dobu určitou a dobu neurčitou. Doba určitá je možná nejdéle na tři roky od vzniku služebního poměru a po úspěšném složení služební zkoušky se automaticky mění na dobu neurčitou. Je to smysluplné, protože v případě policistů, ale samozřejmě i příslušníků ostatních bezpečnostních sborů, trvá poměrně dlouho, než se dotyčný naučí a vycvičí ve všem, co potřebuje k řádnému výkonu své profese. Například policista tak stráví minimálně rok ve škole. Další rok nebo dva je přímo v terénu a sbírá zkušenosti a piluje, co se ve škole a při trénincích naučil. A až poté musí projít zmíněnou zkoušku, která je podmínkou pro vznik služebního poměru na dobu neurčitou. Díky tomu je i dostatek času na to, aby se nový policista ukázal a naplno projevil své schopnosti, zda na tak náročné povolání má, nebo ne. Pokud na práci ve službě státu nemá, služební poměr je skončen uplynutím doby určité.

Odlišný pohled na věc ministra Chovance lze jistě pochopit. Je to jeho názor. Ale v případě policejních odborů to absolutně nechápu. Vždyť služební poměr na dobu určitou je přeci na rozdíl od zkušební doby výhodnější i pro samotné policisty. Policista v této době totiž může nejen čerpat příspěvky z FKSP, ale zároveň na rozdíl od navrhované zkušební doby nežije šest měsíců, které jsou navíc platově ohodnoceny zcela neadekvátně, v nejistotě, zda ho někdo nevyhodí, a má také např. šanci získat od banky hypotéku, pokud ji potřebuje.

Když stabilizaci, tak opravdovou!

Novela služebního zákona má za jeden z deklarovaných cílů personální stabilizaci bezpečnostních sborů. Žádný z navržených instrumentů, včetně náborového příspěvku či proplácení přesčasů, o kterých jsem již v minulosti na svém blogu psala, však k tomuto cíli nepovede ani omylem. Pokud to ministerstvo vnitra se stabilizací myslí opravdu vážně, pak by se mělo postarat především o motivaci všech stávajících příslušníků. Osobně zastávám názor, že nejvhodnější cestou ke skutečné stabilizaci by bylo zavedení stabilizačního příspěvku, na který by příslušníci měli nárok vždy po určitém odslouženém období. Proto, jak jsem uvedla, jsem navrhla takový příspěvek do projednávané novely začlenit.

Stabilizační příspěvek by měl za cíl ocenit příslušníky bezpečnostních sborů u příležitosti úspěšného setrvání ve služebním poměru a podpořit je v jeho pokračování. Oproti náborovému příspěvku by příspěvek stabilizační podpořil ty příslušníky, kteří nejenom že nastoupili do služebního poměru k bezpečnostnímu sboru, ale nějakou dobu v něm setrvali a také již odvedli nějakou práci a ocenění si zaslouží. Výplata stabilizačního příspěvku by nezakládala žádné další podmínky, jako např. další setrvání ve služebním poměru, ani by nehrozila žádná sankce, spočívající v povinnosti vrátit stabilizační příspěvek, resp. jeho poměrnou část. Motivační role stabilizačního příspěvku by spočívala v očekávání jednorázové výplaty určité částky, která by byla za splnění předem stanovených podmínek nároková, a příslušník by dopředu mohl počítat s tím, že ji dostane. Rozhodnutí o výši stabilizačního příspěvku by bylo na řediteli bezpečnostního sboru a byla by rozdílná podle teritoriálního hlediska. Výše stabilizačního příspěvku by se mohla pohybovat od 5 000 Kč do 50 000 Kč ročně.

Konkrétní výše by byla stanovena podle dlouhodobého vyhodnocení potřeb obsazenosti služebních míst a omezení fluktuace na co nejnižší míru. Nebylo by ani rozhodné, v jaké služební hodnosti by v době nároku na stabilizační příspěvek byl právě příslušník zařazen. Stabilizačním příspěvkem by se mohl vyřešit i palčivý problém obsazování služebních míst v regionech a lokalitách, kde to je na základě předchozích zkušeností problematické. Zejména tam, kde existuje velká konkurence jiných zaměstnavatelů, včetně nestátních ozbrojených sborů a složek. Příslušník by byl motivován k tomu, aby do takového místa služebního působiště směřoval žádost o přeložení, protože by tam měl nárok na vyšší stabilizační příspěvek. Bylo by i možné reálně uvažovat o sepisování dohod s příslušníky, např. že v dané lokalitě služebního působiště setrvají nejméně dalších pět let, jako byly takto v minulosti sepisovány dohody v Praze a Středočeském kraji v letech 2009 až 2012.

Stabilizační příspěvek by pak byl i vhodným doplňkem ke stávajícímu procesu „odstraňování minulých křivd“, protože by zakládal rovný přístup ke všem příslušníkům, bez ohledu na to, zda jsou u sboru nováčci nebo jsou tzv. „držáci“ či „srdcaři“. Zakládal by v podstatě stejný motivační efekt, jako s sebou nesou výsluhové nároky s tím rozdílem, že by kvůli tomu nemusel končit služební poměr, ale příspěvek by se vyplácel ještě v době jeho trvání.

Nehledě na neúspěch ve výboru jsem přesvědčena, že stabilizační příspěvek a další mé pozměňovací návrhy mají smysl a povedou k alespoň částečné stabilizaci bezpečnostních sborů. Ministr vnitra Chovanec nebyl za celou dobu svého působení schopen učinit jeden jediný zásadnější krok, který by ke stabilizaci bezpečnostních sborů, a zejména policie, skutečně vedl. Nyní se to snaží zachránit na poslední chvíli před volbami populistickými gesty, jako jsou navýšení platů či opětovné proplácení přesčasů. Nic z toho však není systémovým řešením a novela služebního zákona je tak promarněnou příležitostí. Osobně bych si přála, aby tomu tak nebylo a abychom této příležitosti využili alespoň my poslanci, protože volby budou znamenat další odklad, než se vůbec nová vláda rozkouká a rozmyslí, co s personální situací v bezpečnostních sborech dělat. Proto jsem připravena i přes neúspěch na výboru za zavedení stabilizačního příspěvku i nadále bojovat a předložím jej jako návrh znovu ve druhém čtení. Věřím, že se mi podaří kolegy přesvědčit a že tak napravíme nečinnost vlády, která může mít za následek rozklad policie, HZS nebo vězeňské služby. Příslušníci těchto sborů, kteří poctivě a oddaně vykonávají svoji službu si zaslouží skutečné a adekvátní ohodnocení a nikoliv jen iluzorní a prázdná gesta.