zkusím to napsat ještě jednou - první verze nenávratně zmizela

Fotky jsou tradičně hezké, doprovodný text naprosto skvělý, plný lásky k lidem Oxidanty, žvanily, žrouty a prskavce mám taky moc ráda. Jestli si myslíte, že je to tím, že jste za zenitem (ha,ha starče! ale to už jste mi kdysi vysvětlil), tak já už to mám hóoodně dlouho. Esi vono to nakonec nebudeme těma oxidantama.

V každém případě Vám díky za blog a 

Díky. Je to myšleno tak nějak astronomicky. Slunce stoupá a v poledne je v zenitu. Stovky se patrně nedožiji a ani nechci. Jak to půjde z kopce, tak ať to jde rychle. Jak to bylo dřív, ráno člověk pracoval na poli a večer ho nesli ne marách.

Vaše vyprávění mě baví Chvílemi jsem se zasmála a také Vás litovala a soucítila jsem:-)

Řidiči autobusů by vydali na samostatný blog.

Zdravím, soucitu netřeba, však já si to zasloužím, jinak to není možný. Dnes jsem byl v práci, neděle, ticho, prázdno, paráda, avšak .... jediný člověk, jeden z nadřízených usadil se asi tři metry ode mne a začal odchrchlávat, podobalo se to spíš hlasitému oddychování skoro sténání starých lidí, když už jim útroby tak neslouží (asi něco v trubici ho trápilo), a to s pravidelností necelé minuty. Když to trvalo dvě hodiny, tak jsem měl fakt už dost a musel jsem nasadit sluchátka. 

Řidičům jejich fach moc nezávidím a nedivím se když jim někdy dojdou nervy, ale tenhle byl "napruženej" už v továrním nastavení a evidentně patriarcha zvyklý komandovat.