Výběr do prvního sovětského oddílu kosmonautů

Koncem padesátých let minulého století se začalo uvažovat o přípravě prvních pilotovaných kosmických letů. Odborníci dospěli k názoru, že první skupinu kosmonautů je nutné vytvořit z vojenských pilotů. Ke stejnému závěru přitom dospěli američtí i sovětští specialisté.

První oddíl v Soči v létě 1961

Ve Spojených státech probíhala příprava pilotovaného kosmického letu za velké publicity a často byla prezentována v tisku na prvních stranách. V Sovětském svazu naproti tomu probíhala jak příprava kosmické lodě, tak výběr a výcvik kandidátů na kosmický let v naprostém utajení.
Americký NASA (National Astronautics and Space Administration) oficiálně vypsal výběrové řízení na stavbu kosmické lodě v listopadu 1958 a v lednu 1959 byla jako dodavatel vybrána firma McDonell Aircraft. Kontrakt na dodávku dvanácti kusů kabin (Mercury) pak byl podepsán 5. února 1959. Mezitím američtí vojenští lékaři vybrali do začátku roku 1959 podle dokumentace 508 pilotů jako vhodné adepty na astronaty. Tento výběr byl do únoru 1959 zúžen na 69 letců. A 9. dubna 1959 byla na tiskové konferenci ve Washingtonu představena první sedmička astronautů pro projekt Mercury, když se v prvních úvahách předpokládalo, že první tým bude mít dvanáct členů.
V Sovětském svazu v listopadu 1958 schválila Rada hlavních konstruktérů návrhy na stavbu kosmické lodi a krátce poté byl jmenovám i její šéfkonstruktér, jímž se stal Oleg Ivanovskij (*1922). Ivanovskij působil v NII-88 od roku 1947 (nejprve jako dělník a později po dokončení studií jako konstruktér) a podílel se také na projektu první umělé družice Sputnik 1. První model kabiny pro pilotovaný let byl dokončen v srpnu 1959 a někdy v té době byl stanoven termín startu na konec roku 1960. Termín byl stanoven s ohledem na prohlášení americké strany o datu startu své kosmické lodi.
Jako začátek prvního výběru do oddílu sovětských kosmonautů lze označit rok 1958, kdy v Institutu leteckého lékařství byly zahájeny práce na dvou projektech: "Téma 5827 – výběr člověka pro let do vesmíru" a "Téma 5828 – příprava člověka k prvnímu kosmickému letu". Odpovědným vedoucím projektů byl Nikolaj Nikolajevič Gurovskij, vědeckým vedoucím obou projektů byl Vladimir Ivanovič Jazdovskij (1913 - 1999), který se od začátku padesátých let dvacátého století zabýval biologickými pokusy na výškových raketách. Prvním cílem bylo rozhodnout, z které skupiny lidí budou první adepti kosmického letu vybíráni: v úvahu připadali sportovci, potápěči nebo horolezci, ale nakonec bylo dosaženo shody v tom, že první kosmonaut bude vybrán mezi vojenskými piloty.
Usnesení o výběru kandidátů do prvního oddílu sovětských kosmonautů bylo přijato ÚV KSSS a Radou ministrů SSSR 5. ledna 1959 pod číslem 22-10 a bylo označeno jako tajné. Součástí usnesení bylo také přejmenování institutu leteckého lékařství na Státní vědeckovýzkumný institut leteckého a kosmického lékařství. Výběrem konkrétních lidí do budovaného oddílu kosmonautů bylo usnesením ÚV KSSS a Rady ministrů SSSR číslo 569-264 z 22. května 1959 pověřeno velitelství vojenského letectva. V usnesení byla zmíněna základní kritéria pro výběr, a to: věk do 35 let, výška do 175 cm, váha do 75 kg a výborný zdravotní stav. Vlastní výběr kandidátů byl zahájen v srpnu 1959 ustavením speciální komise. Vzhledem k tomu, že členové komise pro výběr museli cestovat do jednotlivých posádek (vždy dvojice), rozhodlo velení, aby výběr kandidátů byl omezen na útvary v evropské části Sovětského svazu, z výběru tak byly vyloučeny letecké útvary na Sibiři na Dálném Východu. Před odjezdem lékařů (které vedl F. A. Agalcov) k útvarům, přednesl Sergej P. Koroljov (1907 - 1966) upřesněný požadavek konstruktérů: výška kandidátů by měla být nejvýše 170 cm. Na základě lékařských záznamů a služebního hodnocení prošel v prvním kole výběrem 3461 vojenský letec, z nichž bylo vybráno 347 pilotů (pro zajímavost: Gagarina vybrala dvojice Pjotr Vasiljevič Bujanov a Aleksandr Petrovič Pčjolkin). Tento výběr, jehož hlavními kritérii byl perfektní zdravotní stav (vyloučeni byli automaticky ti, kdož trpěli nachlazeními nebo měli minimální zažívací potíže), výborné služební hodnocení (nesmělo jít o piloty s jakýmkoliv kázeňským přestupkem) a psychická odolnost, tak propustil průměrně jednoho z deseti pilotů (přitom je si třeba uvědomit, že se jednalo o zdravé piloty, kteří procházeli každoročně podrobnými lékařskými prohlídkami). Tito piloti se poté podrobili hloubkovým vyšetřením v posádkových nemocnicích. Po vyšetřeních se výběr zúžil na 206 kandidátů. V této fázi výběru nebyli letci o pravém účelu vyšetření nijak informováni a většinou jim bylo vysvětlováno jako létání s novou technikou (většina si správně domyslela o jakou techniku jde). Přesto již v této fázi byl jedním z hlavních ukazatelů princip dobrovolnosti.
Před další fází výběru, která probíhala v Ústřední vojenské nemocnici v Moskvě, odstoupilo 52 letců. Důvody rozhodnutí byly různé, ale nejčastějším důvodem bylo přání pokračovat v létání na stíhačkách (v té době byl v sovětském letectvu nedostatek pilotů vrtulníků) a obava z toho, že lékařská vyšetření odhalí skutečnosti, které jim zabrání v dalším létání. Další kolo výběru, zahájené v říjnu 1959, tak absolvovalo 154 adeptů.
Ještě předtím, 30. září 1959, byla rozkazem vrchního velitele vzdušných sil a náčelníka hlavní vojensko-lékařské služby číslo 00240 ustavena hlavní lékařská komise (GMK) ve složení: A. N. Babičjuk (předseda), A. G. Kuznecov (místopředseda), E. A. Karpov (jednatel). Vědeckými poradci GMK byli jmenováni akademici Akademie lékařských věd N. S. Molčanov, V. V. Parin a A. L. Mjasnikov. Hlavním úkolem GMK bylo závěrečné zhodnocení lékařských testů kandidátů na kosmonauty. Kandidáti byli k vyšetřením zváni do Moskvy ve skupinách po 20 až 30 lidech a komplexní vyšetření jednoho člověka trvalo zpravidla dva měsíce, přičemž některá vyšetření se opakovala. Vyšetření, které obsahovalo rovněž zátěžové testy, probíhala ve Vědeckovýzkumné letecké nemocnici a řídil je M. D. Vjadro. Během pobytu v moskevské nemocnici dobrovolně odstoupilo dalších 18 pilotů a dva byli vyřazeni lékařskou komisí.
Do konce února 1960 probíhala další psychologická a fyziologická vyšetření kandidátů a během té doby bylo vyřazeno 105 kandidátů (část z nich sama vzdala účast). Do finálového výběru tak postoupilo 29 kandidátů:
Ivan Nikolajevič Anikejev (1933 – 1992), Pavel Ivanovič Beljajev (1925 – 1970), Nikolaj I. Bessmertnyj (*1932), Valentin Vasiljevič Bondarenko (1937 – 1961), Boris I. Bočkov (*1932), Georgij A. Bravin (*1935), Valerij Fjodorovič Bykovskij (*1934), Valentin Ignaťjevič Filaťjev (1930 – 1989), Jurij Aleksejevič Gagarin (1934 – 1968), Viktor Vasiljevič Gorbatko (*1934), Jevgenik Vasiljevič Chrunov (1933 – 2000), Grigorij K. Inozemcev (*1929), Michail A. Jefremenko (*1932), Valentin A. Karpov (*1934), Anatolij Jakovlevič Kartašov (1932 – 2005), Vladimir Michajlovič Komarov (1927 – 1967), Aleksej Archipovič Leonov (*1934), Lev Zinovjevič Lisic (*1927), Grigorij Grigorjevič Neljubov (1934 – 1966), Andrijan Grigorjevič Nikolajev (1929 – 2004), Pavel Romanovič Popovič (1930 - 2009), Mars Zakirovič Rafikov (1933 – 2000), Valentin P. Sviridov (*1928), Georgij Stepanovič Šonin (1935 – 1997), Ivan M. Timochin (*1933?), German Stepanovič Titov (1935 - 2000) Valentin Stepanovič Varlamov (1934 – 1980), Boris Valentovič Volynov (*1934), Dmitrij Aleksejevič Zaikin (*1932).
Mezi posledníni byli letci, jejichž jména byla později "prozrazena" bez dalších detailů: Vladimir Baranov, Valentin Petrovič Veričev, Vladimir Aleksandrovič Vjazovkin, Igor Kapustin, Aleksej Lušin, Vladimir Filippovič Nělepa, Oleg Razumov, Pjotr Sergejevič Safonov, Boris Sirota a Oleg Ivanovič Čiž.
Mezitím 11. ledna 1960 bylo rozkazem generálního štábu ministerstva obrany SSSR zřízeno Středisko přípravy kosmonautů (vojenský útvar číslo 26266), podřízené náčelníku institutu leteckého a kosmického lékařství J. M. Volynkinovi (základ dnešního Střediska přípravy kosmonautů J. A. Gagarina). Jeho velitelem byl 24. února 1960 jmenován plukovník Jevgenij Anatoljevič Karpov (1921 - 1990). Karpov byl zkušený letecký lékař a byl nadřízeným kosmonautů i poté, co byl asistentem náčelníka štábu letectva pro kosmonautiku jmenován Nikolaj Kamanin (1908 - 1982); ten fakticky velel kosmonautům až do roku 1971, kdy odešel do důchodu. Kamaninovým zástupcem byl generálmajor Leonid Ivanovič Goreglad, vynikající stíhač.
Není zcela jasné, jaká kritéria použila komise jmenovaná 30. září 1959 pro závěrečnou selekci pilotů pro kosmonautický výcvik, ale výsledkem byl v únoru 1960 konečný výběr dvacítky pilotů, kteří byli převeleni k nově založenému vojenskému útvaru číslo 26266. Některé prameny uvádějí, že Valentin Karpov vzdal účast ve výcviku poté, co už byl vybrán. Piloti se hlásili v týmu kosmonautů postupně v prvních dnech března, jako první se dostavil P. Popovič, a vlastní výcvik byl zahájen 14. března 1960 vyšetřeními v institutu leteckého a kosmického lékařství. Na začátku výcviku bylo v oddíle 15 pilotů. Formování prvního oddílu pokračovalo i po zahájení výcviku a jako poslední byl do dvacítky kandidátů na kosmonauty zařazen 7. června 1960 rozkazem číslo 839 Anatolij Kartašov. Teď byl oddíl prvních sovětských kosmonautů kompletní.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] J. Gagarin: Doroga v kosmos, Izdatěľstvo Pravda, Moskva 1961
[2] V. I. Jazdovskij: Na tropach Vselenoj, Slovo, Moskva 1996
[3] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[4] L. Lebedev, B. Lukjanov, A. Romanov: Synovia modrej planéty, Nakladateľstvo Pravda, Bratislava 1974
[5] K. Pacner, A. Vítek: Půlstoletí kosmonautiky, Epocha, Praha 2008
[6] T. Přibyl: Proč byl Gagarin první? - in: Svět speciál, Extra Publishing s.r.o., Brno 2009
[7] http://www.astronaut.ru/as_rusia/vvs/sel01_0.htm-----
Příště: Kalendář; plánované zveřejnění: 7.4.2011.