Výzvědná činnost z oběžné dráhy formou fotoprůzkumu byla první vojenskou aplikací kosmické činnosti. Později se s rozvojem kosmické techniky připojily družice spojovací, navigační, meteorologické a další.
Družice Discoverer 1
První návrhy na fotografování nepřátelských území z oběžné dráhy kolem Země se objevily krátce po skončení druhé světové války. V roce 1947 to navrhoval americký letecký konstruktér Merton Davies. Na základě tohoto návrhu zadal Pentagon firmě RAND Corporation, kde Davies působil, zpracování studie. Podrobná studie byla vytvořena pod vedením Jamese E. Lippa, který k firmě RAND přišel v roce 1948 po třináctiletém působení v letecké firmě Douglas Aircraft Co.; studie byla odevzdána Pentagonu v březnu 1954. Další studii možnosti využití kosmického prostoru pro vojenskou špionáž zpracovala pro americké vojenské letectvo firma Lockheed, která své projekty předložila v březnu 1956. V té době se již pracovala na vytvoření prvních umělých družic a návrhy Lockheedu měly uskutečnitelnou podobu. Proto také letectvo koncem října 1956 podepsalo s firmou kontrakt na realizaci projektu, který dostal kódové označení WS-117L.
Pořízení snímků území protivníka z vesmíru mělo nahradit snímkování z balónů a vysokoletících letadel a zejména odstranilo nebezpečí pro jejich posádky, které musely své stroje řídit nad nepřátelským územím. Kosmická fotoprůzkumná činnost se připravovala v obou kosmických velmocích - v Sovětském svazu i ve Spojených státech.
V Sovětském svazu byl první projekt zpravodajských družic zpracován v OKB-1 pod krycím označením Zenit. Oddělení konstrukční kanceláře, jež se projektem zabývalo, vedl Jevgenij F. Rjazanov. Od začátku roku 1957 se v Sovětském svazu začalo pracovat na dvou variantách výzvědných fotografických družic, které byly označeny OD-1 (jednoduchá pasivně orientovaná družice) a OD-2 (družice s pokročilým orientačním a stabilizačním systémem). V květnu 1959 rozhodlo nejvyšší sovětské vedení, že projekt fotoprůzkumné družice je nejdůležitějším úkolem konstruktérů. Mezitím v roce 1958 se vývoj složitějšího typu dostal ve vývoji před jednodušší variantu a tak tým Konstantina Feoktistova, který se vývojem této družice zabýval, získal přednost. S družicí typu OD-2 navíc konstruktéři počítali jako se základem pro stavbu pilotované kosmické lodi. V létě dostal projekt OD-2 nový název: Vostok.
Plánovalo se několik typů družice Vostok. Vostok 1 pro technické zkoušky, Vostok 2 jako družice pro fotografický průzkum, Vostok 3 pro lety člověka a Vostok 4 pro instalaci modernější fotografických prostředků. V roce 1960 došlo k další formální změně: Vostok 2 byl přejmenován na Zenit-2 a Vostok 4 na Zenit-4; tímto krokem měl být oddělen vojenský projekt od "civilního" projektu pilotovaného kosmického letu.
Ve Spojených státech v prosinci 1958 se konala ve Washingtonu tisková konference, na které bylo oznámeno, že bude zahájen program Discoverer. Vojenští vědci přítomni na konferenci uvedli, že na těchto družicích bude prováděn biologický výzkum a bude se prověřovat technika návratu objektů z oběžné dráhy. Na přímé dotazy ohledně špionážních účelů družic vědci takové využití popřeli. Přesto už na prvních družicích řady Discoverer (první startovala 28. února 1959 a nenesl návratové pouzdro) byla umístěna fotografická aparatura a jí exponovaný materiál byl umístěn v návratových pouzdrech. Ovšem
úspěšný návrat schránky se zdařil až v srpnu 1960 u družice s pořadovým číslem 13, když její návratové pouzdro dopadlo do vod Tichého oceánu v oblasti Havajských ostrovů. Přistávající pouzdro mělo být zachyceno hlídkujícími letadly C-119, ale to se pro nepříznivé počasí (mlha) nezdařilo a pouzdro bylo vyloveno až z oceánu. Vracející se návratové pouzdro se podařilo zachytit ve vzduchu už při dalším letu - družice Discoverer 14.
První typy fotoprůzkumných družic získávaly snímky s rozlišením od sedmi do 45 metrů (záviselo na výšce oběžné dráhy a kvalitě použité aparatury) a mohly tak zachytit jen velké objekty. Později se možnosti aparatur vylepšovaly a v polovině šedesátých let se na snímcích pořízených za ideálních světelných podmínek dařilo rozeznat objekty o velikosti 75 cm. Dnes se hovoří o tom, že je možné vysledovat detaily o velikosti řádově několika centimetrů.
Pro urychlení využití získaných snímků se část dat vysílá z družice v zakódované digitální podobě, ale stále se využívá klasická fotografie na filmový pás. Například poslední ruskou družicí pořizující snímky na filmový materiál je družice Kosmos 2480, která byla vypuštěna letos 17. května a jejím hlavním vybavením je velký dalekohled s fotografickou aparaturou. Exponovaný materiál bude na zemi dopraven v návratovém modulu.
HLAVNÍ PRAMENY:
[1] H. Michalski: Kosmos a strategie, Naše vojsko, Praha 1973
[2] K. Pacner, A. Vítek: Půlstoletí kosmonautiky, Epocha, Praha 2008
[3] P. Knap: Kosmos a americké ozbrojené síly - in: Letectví a kosmonautika, ročník 1979, číslo 21
[4] http://prehled-druzic.blogspot.cz/2012/06/2012-024.html#2012024[5] http://www.svengrahn.pp.se/histind/Discoverer/Discoverer.htm
-----
Příště: Pilotované orbitální stanice; plánované zveřejnění: 16.6.2012.
