V dubnu 1962 se Velká Británie stala třetí zemí, po Sovětském svazu a Spojených státech, která vyslala do vesmíru vlastní družici. Satelit pojmenovaný UK-1 Ariel odstartoval na americké nosné raketě Thor Delta.
Družice Ariel 1
O umělé družici uvažovali britští nadšenci už po skončení druhé světové války. Nejaktivněji se v tomto směru angažovala Britská meziplanetární společnost, jejíž členové vypracovali řadu projektů a uvažovali i o aplikacích umělých družic. Znám je například návrh A. C. Clarka, který navrhl celosvětovou spojovou síť prostřednictví tří družic na geostacionární dráze. Stejný autor také v roce 1953 na jednom zasedání společnosti seznámil se svým odhadem budoucího vývoje: do roku 1965 vypuštění první družice, v roce 1975 první let člověka do vesmíru a v roce 2000 přistání lidí na Měsíci.
Na britských ostrovech se nejen "teoretizovalo", ale pro vypuštění vlastní družice Britové už v padesátých letech směřovali vývoj svých raket. Základem byla úspěšná sondážní raketa Skylark, jejíž vývoj trval pouhý jeden rok. Tato sondážní raketa je schopná vynášet užitečné zatížení o hmotnosti kolem 60 kg do výšky až 250 km. Při výzkumných startech byly také prověřovány přístroje, které později našly uplatnění na britských družicích. Raketa Skylark byla převážně vypouštěna z australské základny Woomera, ale Skylarky startovaly i z jiných základen, např. ze švédského Kronogaardu, ze základny na Sicílii, ale později (v listopadu 1964 a únoru 1965) i z letecké základny Eglin ve Spojených státech.
Od roku 1958 začaly z australské Woomery startovat rakety Black Knight, které vynášely přístroje do větších výšek, než to dokázaly menší Skylarky, jejichž startovní hmotnost byla kolem 1000 kg. Lety Black Knightů byly zaměřeny, kromě výzkumu prostředí ve velkých výškách, na problematiku návratu hlavice do hustých vrstev atmosféry.
Raketa Black Knight se měla stát druhým stupněm britské rakety pro dosažení oběžné dráhy; první stupeň měla tvořit raketa Blue Streak. Později byla tato idea opuštěna a britští konstruktéři navrhli novou třístupňovou raketu Black Arrow. Nová raketa měla mít startovní hmotnost 22,7 tuny a na nízkou oběžnou dráhu měla být schopná vynést družici o hmotnosti 100 kg. Vývoj rakety Black Arrow byl ale schválen až v roce 1966, tedy v době, kdy už Velká Británie měla družice na drahách kolem Země.
Británie stála u zrodu evropské organizace pro stavbu nosné rakety - ELDO (European Launcher Development Organisation) - a organizace pro kosmický výzkum ESRO (European Space Research Organisation). Pozdější splynutí obou organizací bylo základem předchůdce dnešní Evropské kosmické agentury.
Cesta k první britské družici ovšem vedla přes spolupráci s americkým úřadem NASA. Američané koncem roku 1959 navrhli několika zemím, že poskytnou pomoc při vývoji umělé družice a při jejím vynesení na oběžnou dráhu. Samozřejmě za tímto návrhem bylo i to, že NASA získá informace a znalosti od vědců a techniků, kteří v oslovených zemích pracovali na kosmické technice. Velká Británie s NASA ze všech oslovených zemí rozeběhla nejrozsáhlejší spolupráci a výsledkem toho pak byla i konstrukce první britské družice.
Na vývoji a stavbě družice se obě země dohodly již na začátku následujícího roku. Konstrukce družice vznikala v americkém Gaddard Space Center, vědecké vybavení ale bylo zcela britské. Celkem bylo na družici instalováno šest experimentů zaměřených na:
měření spektra primárního kosmického záření a jeho změny;
měření teploty a hustoty elektronů podél letové dráhy družice;
sledování teploty a spektra kladných iontů;
výzkum rentgenového a ultrafialového slunečního záření.
Použitá aparatura byla postavena podle vzorů, které měly za sebou lety na britských sondážních raketách.
První britská družice nazvaná Ariel 1 odstartovala 26. dubna 1962 ze základny na Cape Canaveral pomocí americké rakety Thor Delta DM-19. Předpokládalo se, že přístroje budou pracovat na dráze celý rok, ale družice se odmlčela už po dvou a půl měsících činnosti. Odborníci se domnívají, že odmlčení se družice bylo následkem nukleárního výbuchu uskutečněného 9. července 1962 ve vysoké atmosféře.
Druhá britská družice - Ariel 2 - odstartovala ze základny na Wallops Island dva roky po první: 27. dubna 1964. Oba satelity byly vyrobeny v USA a britští vědci dodali vědeckou aparaturu. Další britská aparatura našla uplatnění na amerických vědeckých družicích, např. na satelitech Explorer 20, Explorer 31, nebo na astronomické OAO 3, či slunečních observatořích typu OSO.
Teprve třetí družice UK-3 z roku 1967 byla celá postavena v Anglii (stavbu realizovala British Aircraft Corp.) a v Británii proběhlo i její testování. Družice UK-3 odstartovala na nosné raketě Scout 5. května 1967 ze základny Vandenberg AFB. Každá z prvních tří britských družic tak startovala z jiné americké základny.
HLAVNÍ PRAMENY:
[1] K. Pacner: Na obou březích vesmíru, Čs. spisovatel
[2] M. Grün, P. Koubský: Británie kosmickou velmocí? - in: Letectví a kosmonautika, ročník 1967, číslo 17
[3] http://space.skyrocket.de/[4] http://www.space.co.uk/Features/UKSpaceExploration/ARIEL1/tabid/245/Default.aspx
-----
Příště: Historická výročí - duben; plánované zveřejnění: 30.3.2012.
