V několika dřívějších článcích jsem se zabýval nebezpečím, které nám hrozí od asteroidů. A dnes je všeobecně uznávaným faktem, že vyhynutí dinosaurů má na svědomí právě dopad velkého asteroidu.
Je možné se při dnešním stavu techniky ubránit před fatálním nárazem asteroidu?
V této otázce má jasno řada hollywoodských filmů, které nám předvádějí likvidace nebezpečného asteroidu - vždy samozřejmě v poslední možné chvíli. Ale vážně: je možné se na toto katastrofu připravit a případně ji včas eliminovat? V současnosti je navrženo řada způsobů na zabránění srážky nebeského objektu se Zemí. Prvotním předpokladem ale je, že se o nebezpečí dozvíme včas - to znamená nejlépe několik desetiletí dopředu. V takovém případě jsou už dnes k dispozici prostředky, která by mohly za dlouhé časové období mírně pozměnit trajektorii letu a odklonit asteroid z jeho kolizní dráhy. (Ovšem je to složitější než odklonit peníze od partnerky!)
Asi nejjednodušším prostředkem by bylo namalovat část asteroidu bílou barvou a čest černou barvou. Rozdílné odrážení a pohlcování slunečního záření by vyvolalo nepatrné změny dráhy letu, které by se v dlouhém časovém období nasčítaly v dostatečnou odchylku. Tento postup je ale problematický u rychle rotujícího tělesa, kde by se nedosáhlo dostatečného efektu. Pro tento případ by bylo vhodné jiné využití tlaku slunečního záření: připojit ve vhodném místě (zřejmě v ose rotace) velkou sluneční plachtu, která by vykonala stejnou "práci". a vhodným natáčením by mohla být změna trajektorie aktivně usměrňována.
Podobným nápadem je připevnit k asteroidu síť z uhlíkového kompozitu, která by fungovala podobně jako "sluneční plachta". Odborníci odhadují, že k prokazatelné změně dráhy by stačilo "pouhých" několik let.
Další z možností je podobná "pomalovanému" asteroidu. V tomto případě by se ale nenatíral asteroid, ale v jeho blízkosti by se zaparkovalo obří zrcadlo, jež by usměrňovalo sluneční záření na malou plochu asteroidu. Teplo v centru soustředěného záření by způsobilo tavení a odpařování materiálu a tím by vznikl (opět nepatrný, ale v dlouhodobém horizontu dostatečný) reaktivní tah, který by změnit dráhu letu. A vylepšením systému na několik spolupracujících zrcadel by mohl být směr tahu aktivně ovlivňován.
Jedním z nejzajímavějších projektů, který už americká kosmická agentura NASA teoreticky zkoumala, je využití robotů. Roboti dopravení na asteroid by postupně těžili povrchovou vrstvu asteroidu a po malých částech ji odhazovali do prostoru. Fragmenty by byly do prostoru vystřelování pomocí urychlovacích elektromagnetů. Získal by se dvojí efekt:
1. asteroid by se nepatrně zmenšoval - opět připomínám časové hledisko: kilogram denně a za deset let je to 3,6 tuny;
2. "odhazováním" materiálu se získá malý tah pro změnu trajektorie.
A pokud žádné z předchozích metod (a ani další zde nezmíněné) nezaberou, nebo nebude k provedení opatření dostatek času, je potřeba se na kolizi připravit. Jak uvedli nedávno představitelé NASA můžeme se tak akorát modlit a já dodávám: můžeme popřát hodně zdaru švábům, nebo jiným "potvůrkám", jako novému dominantnímu druhu, který ovládne tuto planetu.
