Ruský kosmodrom Pleseck

Raketová základna a kosmodrom Pleseck se nachází asi 180 km jižně od přístavu Archangelsk v severní části evropského Ruska. Z tohoto kosmodromu byla vypuštěna i první československá družice Magion 1.

Pleseck je nejsevernější ruský kosmodrom (62,5°s.š., 40,3° v.d.) a je využíván pro vypouštění kosmických těles na oběžné dráhy se sklonem 65° a větším; družice s vysokým sklonem nelze z bezpečnostních důvodů vypouštět z kosmodromu Bajkonur. Přestože se jedná o nejčastěji používaný ruský kosmodrom - do roku 2008 se z něj uskutečnilo 1563 startů nosných raket - jsou informace o něm poměrně omezené. Je to dané zřejmě tím, že základna je využívána pro testování vojenských raket a jeho hlavním provozovatelem jsou Kosmická vojska Ruské federace. Střelecký sektor kosmodromu se otevírá na sever a cílový prostor pro testování vojenských raket je polygon na poloostrově Kamčatka.

Oficiální název základny je Pervyj gosudarstvennyj ispytatělnyj kosmodrom Ministěrstva oborony Rossijskoj Feděracii (1-GIK), když dříve byl znám pod označením Gosudarstvennyj naučno-issledovatelskij ispytatelnyj poligon (GNIIP); v šedesátých letech minulého století nesl krycí název Angara. Oficiální název základna získala nařízením prezidenta Ruské federace z 11. listopadu 1994. Výstavba základny jako prvního uskupení mezikontinentálních balistických raket byla zahájena 15. července 1957 na základě usnesení Ústředního výboru KSSS a Rady ministrů SSSR z ledna téhož roku. (15. červenec se každoročně slaví jako "Den kosmodromu Pleseck".) A v prosinci 1959 byla dokončena výstavba prvního odpalovacího stanoviště (rampa 41) a základna byla uvedena do operačního provozu. Vojenská základna pak sloužila pro mezikontinentální balistické rakety typu R-7 a R-7A, které byly později nahrazeny raketami typu R-16.

Začátkem roku 1963, v době kdy bylo na základně Pleseck připraveno 15 odpalovacích stanovišť pro rakety R-7, R-7A, R-16 a R-16A, se projevila nutnost zřídit kromě Bajkonuru další kosmodrom, z něhož by mohly startovat těžké družice, zejména pro vojenské účely. Proto byla v září 1963 nedaleko stávající vojenské základny zahájena výstavba kosmodromu a v později byly obě základny spojeny do jednoho celku pod názvem 53-j Naučno-issledovatělskij ispytatělnyj poligon (53-NIIP). V následujících letech nesl kosmodrom i jiná označení - přejmenováván byl prakticky při každé reorganizaci.
Souběžně s výstavbou vojenské základny a kosmodromu probíhala výstavba města Mirnyj, které poskytuje zázemí pracovníkům základny. Jeho budování začalo v roce 1960 na místě bývalé vesničky Plescy a Pleseck se již v době budování stal na základě usnesení ÚV KSSS "uzavřeným městem". (To znamená, že obyvatelé města podléhali vojenskému režimu, jejich pohyb byl omezen a pro každý vstup do města bylo třeba záskat patřičné povolení od vojenských úřadů.)

První úspěšný start nosné rakety z kosmodromu Pleseck proběhl 17. března 1966, kdy byla na oběžnou dráhu kolem Země vynesena družice Kosmos 112. Jednalo se o zpravodajskou družici typu Zenit-2, která prováděla fotografický průzkum (byla vybavena čtyřmi kamerami, z nichž každá mohla pořídit 500 snímků zemského povrchu s rozlišením detailů kolem 10 metrů. V oficiální zprávě o vypuštění družice se místo startu neupřesňovalo, ale západní pozorovatelé podle svých pozorování a vyhodnocení drah letu několika družic místo startu určili s poměrně velkou přesností. Jako první polohu "neznámého" kosmodromu určil anglický učitel fyziky G. E. Perry, který se svými žáky pravidelně sledoval rádiové vysílání sovětských umělých družic.

V průběhu několika let se využívání základny zintenzivnilo a do konce roku 1998 přesáhl počet startů nosných raket z Plesecku číslo 1500; nutno dodat, že "jen" 49 z těchto raket havarovalo. Počátkem sedmdesátých let se na kosmodrom Pleseck také přesunula část kosmických programů v rámci mezinárodní spolupráce - Interkosmos. V rámci tohoto projektu také z kosmodromu Pleseck odstartovala první československá družice (Magion 1), první bulharská družice (Interkosmos 1300-Bulgarija) a několik francouzských družic (programu Auréole a SRET).

Pro přípravu raket a jejich užitečného zatížení je dnes na základně k dispozici sedm montážních a zkušebních hal (MIK) a dvě stanice pro plnění pohonnými látkami a stlačenými plyny. Na kosmodromu je rovněž vybudována "továrna" na výrobu kapalného kyslíku a vodíku, který je největším podobným zařízením v celé Evropě. Pro dopravu mezi halami a odpalovacími stanovišti je k dispozici přes 600 km komunikačních tras, převážně železničních.
Na přelomu minulého a tohoto století se uvažovalo o možnosti přizpůsobit kosmodrom i pro pilotované lety, ale tato varianta padla po rozhodnutí o výstavbě nového ruského kosmodromu Vostočnyj, který z Bajkonuru pilotované lety převezme.

Ke kosmodromu Pleseck přísluší také letiště, které po rekonstrukci, zahájené v roce 2003, je schopné přijímat veškerou současnou vojenskou i civilní leteckou techniku. Vzletová a přistávací dráha byla budovaná s parametry, které umožní přistávání vícenásobně použitelných prvních stupňů nosných raket. Variantu návratu prvních stupňů na letiště rozpracovávali počátkem století v Chruničevovu kosmickém středisku pro rakety řady Angara.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky; Mladá fronta, Praha 1982
[2] B. Růžička, L. Popelínský: Rakety a kosmodromy; Naše vojsko, Praha 1986
[3] http://www.cosmoworld.ru/spaceencyclopedia/cosmodromes/index.shtml?plesetsk.html[4] http://www.lib.cas.cz/space.40/INDEX3.HTM

-----
Příště: Pilotované kosmické stanice; plánované zveřejnění: 10.12.2011.